Mgr. Iva Vojtková

„Když vidím, co dnes lidi nasviní na Havla, to je nehorázné. Nejsem někdo, kdo ho adoruje. Ale párkrát jsem ho zažila a nikdy to nebyl nepříčetný ožrala, nikdy se nechoval jako blbec. Byl to člověk, který měl charisma a který dokázal obrovské věci. A za to je třeba si ho vážit.“

„Václav Havel byl úžasná osobnost. Charismatická, inteligentní, s vhledem do věcí. Ten člověk dokázal ohromit svět. To se povede málo komu. A myslím, že obrovská součást toho, že to dokázal, byla Olga. Ona byla takový ten lakmusový papírek, který řekl, tohle je málo a tohle je už moc… A on na ni dal. První setkání s ním bylo v jejich bytě v Praze na nábřeží, když měl narozeniny, nevím, kolikáté to tenkrát byly. Přišla jsem tam a on říká: ‚Já jsem Vašek a tykej mi.‘ To byl tedy zážitek. On byl pro mne ikona. Byl úžasnej. Pilo se, tančilo, povídalo, debaty vážné i nevážné, byl to krásný, dlouhý večer.“

„Když jsme začali vydávat Voknoviny, museli jsme je i balit do obálek a posílat domů lidem, kteří byli na našem seznamu. Všechno jsme dělali ručně. Seděli jsme celá rodina kolem stolu a lepili obálky. Po policejní razii z nich estébáci odebrali sliny a analyzovali je. U soudu potom konstatovali, že některé patří nějakému muži s krevní skupinou A. Ovšem nevypátrali, o koho jde. Patřily mému ještě školou povinnému synovi. Takže i k takovým humorným situacím někdy docházelo.“

„Svědectví právě přecházelo na počítače. A Pavlu Tigridovi zbyl psací stroj Rank Xerox s disketovou pamětí, takový obrovský železný krám. Že by ho chtěl dostat do Československa, ale že je s tím problém. Na to pašování se většinou používali diplomati. Vozili například knihy, ale do tohohle se nikomu nechtělo. Tak já jsem řekla, že to převezu. Možnost ukládat texty na disketu a pouze v případě potřeby nebo v příhodné chvíli je vytisknout byla tehdy v naší práci naprostou revolucí. Zorka Růžová na to ušila takovou velkou, pevnou tašku a jela jsem domů.“