Zdeněk Vlk

* 1933

Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
Konec druhé světové války, Maďarské povstání v roce 1956, Pražské jaro
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Kolektivizace zasáhla manželčiny rodiče

    (audio)
    délka: 02:00
    Download file
    Info

    „Protože bylo třeba zvyšovat výrobu a zrušit konkurenční boj čili soukromé zemědělství, vykořisťovatele, kulaky atd., tak začala ta nešťastná kolektivizace čili následné zabírání hospodářství a usedlostí a pro toho, kdo nesplnil, perzekuce. Manželka a její rodina měla to štěstí… děda byl invalida na nohu, špatně chodil a v té době byl soukromý zelinář. Pěstoval a prodával ovoce. K němu přišli jako k jednomu z prvních: ‚Václave, jako podnikatel půjdeš!‘ Tak se domlouvali a domlouvali a nakonec mu nabídli: ‚Máme tady zahradnictví, půjdeš dělat vedoucího zahradnictví.‘ On se chvíli bránil, nechtěl to udělat a nabídl to svému bratranci. Bratranec se tedy stal vedoucím zahradnictví jednotného zemědělského družstva (JZD) a dědovi nabídli místo účetního: ‚Pojď sem, ty umíš počítat, budeš dělat účetního.‘ To byl diktát.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Na kandidátství do KSČ řekl: „Ne, nepůjdu.“

    (audio)
    délka: 02:07
    Download file
    Info

    „To bylo nešťastné, protože jsme byli jako mladší v SSM [Svaz socialistické mládeže], plnili jsme funkce. Když jsme se dostávali na určité posty z profesního hlediska, mě třeba jmenovali vedoucím útvaru péče o základní prostředky, tak bylo podmínkou vysokoškolské vzdělání nebo středoškolské odborné vzdělání s nejméně desetiletou praxí. A ptali se: ‚Člen strany?‘ ‚Ne.‘ Já jsem byl ve VTS [vědeckotechnická společnost], tak to zatím na mně nikdo nechtěl. Když začali s kandidátstvím, řekl jsem: ‚Ne, nepůjdu. Mám to z prostého osobního důvodu, je to můj názor. Já nemám vědomosti a nejsem tak vyspělý, abych tam mohl být. Tečka.‘ ‚Když nemůžeš…‘ Podle toho zastavili postupy. Měl jsem pak i problémy se školou pro děti. Brali to tak, že nesouhlasím s učením VUML [Večerní univerzita marxismu-leninismu] nebo jak se to všechno jmenovalo. Vydrželi jsme to a přešlo to.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Jeden bratr u letců, druhý u PTP

    (audio)
    délka: 00:31
    Download file
    Info

    „Já povídám: ‚Proč šel bratr k PTP?‘ A on mi řekl něco v tom smyslu, že to bylo spíš podle kvalifikace, co by mohli z kterého člověka dostat, ke které zbrani. Bratr byl vyučený zahradník a jako člověk byl dříč, tak šel do pracovních útvarů.“

  • 4
    Přehrát
    Pozastavit

    Sovětští vojáci, kteří stanovali u babičky, byli slušní

    (audio)
    délka: 01:00
    Download file
    Info

    „…ba naopak, protože to byli koňaři, tak při odchodu od nás nechali dědovi hříbátko, které se jmenovalo ‚Poběda‘. Za pobyt dali babičce asi dva balíky látky. Byla to červenobílá a modrobílá kostka, z toho se šily košile. Já jako kluk jsem dostal první balón, byl na volejbal, lehčí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 19.05.2019

    (audio)
    délka: 01:57:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli zůstat doma

Zdeněk Vlk, 2019
Zdeněk Vlk, 2019
zdroj: Post Bellum
zdroj: Post Bellum
Stáhnout obrázek

Zdeněk Vlk se narodil 15. června 1933 v obci Chýšť u Pardubic. Dětství prožil v Zábědově u Nového Bydžova, kde chodil do obecné školy a kde zažil i konec druhé světové války. Vzpomíná na sovětské vojáky jízdního oddílu, kteří stanovali na zahradě u prarodičů. Otec se živil jako státní úředník a rodina se kvůli jeho zaměstnání často stěhovala. Po válce žili v Poděbradech, kde Zdeněk chodil do skautského oddílu. Absolvoval střední průmyslovou školu v Hradci Králové, kde poté začal pracovat v podniku Zásobování vodou a kanalizace (později Vodovody a kanalizace), ve kterém strávil 46 let svého života. V letech 1955–1957 sloužil na vojně u 2. leteckého stíhacího pluku. V roce 1956 zažil cvičení u maďarských hranic v době, kdy zde probíhalo protikomunistické povstání. Roku 1960 se oženil. Odmítl vstoupit do KSČ, což limitovalo jeho profesní kariéru. Během normalizačních prověrek nesouhlasil se sovětskou okupací. Angažoval se v oblasti civilní obrany a ve vědeckotechnické společnosti, jinak se soustředil spíš na rodinný život. Změnu režimu v roce 1989 přivítal a dodnes se zajímá o politickou situaci. V roce 2019 žil s manželkou v obci Lejšovka u Hradce Králové.

Zobrazit celý příběh pamětníka (česky)
Fotografie (3)
Odkazy (0)