„Pak za mnou přišli do Prahy dva kluci z Budějovic. Tak jsme se dohodli ještě s Pražákama, že si koupíme statek, že to bude lepší. Našli jsme si nějaký statek u Písku, složili jsme se. Osm lidí. Koupili jsme to. Tam jsme na tom dělali. Hráli jsme, měl jsem tam bicí. Hrálo se tam na kytary vždycky večer. Zakládali jsme tenkrát kapelu Ocult Experts Orchestra a pořádali jsme různé oslavy. Když jsme tam začali, tak jsme neměli kde spát, a už tam byli policajti. Měli jsme matrace v jedné místnosti. Přišli jsme z hospody, ani jsme nezamykali, a najednou policajti vevnitř. To tam bylo častěji, vždycky když byly nějaké akce, tak se tam objevili.“
„Já jsem odešel do Prahy, protože v jižních Čechách to bylo na nic. Potom jsem ještě přijel za klukama v sobotu do Budějovic. Tam byl na náměstí Štrougal nebo něco, nějaká sláva. My jsme byli u Soudku. Vraceli jsme se, šli jsme k někomu přes náměstí a tam už mě chytli policajti. Policajt byl z Vodňan a říkal: ,Co tady děláš?´ Říkal jsem: ,No, přijel jsem.´ On na to: ,Tak koukej mazat do Prahy, tady tě nechcem.´“
„Druhý den jsme šli Na Ameriku, byli jsme tam už od 11 nebo 12 hodin. Tam to skončilo. Začali hrát Adepti. Bylo úplně narváno a najednou přišli policajti. Někdo z místních tam prý zavolal policajty. Nejdřív se dívali, byli u vchodu a dobrý. Já jsem měl desky u Kobylky, u toho hospodského. Schoval jsem si je u něj, abych o ně nepřišel. Tím [po prvních třech písních skupiny Adept] to skončilo. Potom začaly dohady. Dlouho se nic nedělo. Tak jsem říkal: ,Tak se na to vykašleme a půjdeme pryč.´ My jsme odjeli s Adeptama, šli jsme ke kostelu na autobus. Já jsem seděl v autobusu a říkal jsem: ,Já jsem tam nechal desky u hospodského.´ Tak jsem se vrátil zpátky a tam už to bylo vyčištěné. Akorát naproti přes ulici se Knížák dohadoval s policajtama. Jinak nic. Já jsem vešel dovnitř do hospody za Kobylkou, vzal jsem si desky a šel jsem zase na autobus. Byl jsem s Adepty domluvený, že se sejdeme ve Slavii, kam jsem dojel, a seděli jsme večer v hospodě. Až když jsme odcházeli, tak nás kontrolovali policajti. Kluci od Adeptů říkali: ,My jsme hudba.´ Tak je pustili a mě zadrželi. Tím jsem se dostal na Mariánské náměstí a tam jsem byl u výslechu.“
Vlastimil Vincenec se narodil 3. srpna 1949 jako třetí ze čtyř synů Vlastě a Josefovi Vincenecovým ve Vodňanech. Oba jeho rodiče pracovali v dělnických profesích. V roce 1967 získal výuční list na zeměměřičském učilišti v Českých Budějovicích. Už od mládí velmi tíhl k bigbeatové a nezávislé hudbě. První tzv. čaje – poslechové odpoledne a večery s hudbou – navštívil jako patnáctiletý ve Vodňanech. V Českých Budějovicích chodil na čaje do Besedy, do hospody Na Americe. V této době začal nosit delší vlasy a sblížil se s českobudějovickými „máničkami“. Účastnil se koncertu Na Americe 29. a 30. března 1974, který skončil brutálním zásahem bezpečnostních složek. Příslušníci Veřejné bezpečnosti (VB) ho po sobotním koncertě zatkli, vyslýchali a propustili ho až v pondělí ráno. Od té doby byl v hledáčku místní VB. Za několik měsíců po koncertě Na Americe bylo jasné, že se svou vizáží a protirežimním postojem v Českých Budějovicích zůstat nemůže. Odešel tedy do Prahy, kde velmi rychle zapadl do komunity lidí z okolí disentu a undergroundu. V roce 1975 koupili s podobně smýšlejícími přáteli rozpadlý statek v Krašovicích u Písku, který proměnili v jeden ze známých „baráků“ undergroundu. Krašovice se staly na několik let jeho ostrovem svobody v nesvobodném Československu. Od poloviny sedmdesátých let se účastnil mnoha akcí neoficiální kultury, přátelil se s lidmi pro režim nežádoucími. Od sedmdesátých let se potýkal s represí a šikanou ze strany představitelů komunistického režimu. Účastnil se sametové revoluce v Praze. Po roce 1990 začal podnikat ve stavebnictví. V roce 2024 žil v Praze se svou ženou Jiřinou Vincenecovou.
Vlastimil Vincenec (sedící na židli) se skupinou Adept a s dalšími účastníky koncertu Na Americe, 29. března 1974, Rudolfov u Českých Budějovic
Vlastimil Vincenec (sedící na židli) se skupinou Adept a s dalšími účastníky koncertu Na Americe, 29. března 1974, Rudolfov u Českých Budějovic
zdroj: Kudrna Ladislav, Stárek Čuňas František. Zásah, který změnil underground. Paměť a dějiny. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2015, č. 1. s. 31.
Stáhnout obrázek
Vlastimil Vincenec (zprava) s krátkými vlasy, krátce po koncertu Na Americe, kde ho VB ostříhala, 1974
Vlastimil Vincenec (zprava) s krátkými vlasy, krátce po koncertu Na Americe, kde ho VB ostříhala, 1974
zdroj: Vlastimil Vincenec (hrající na flétnu) s krátkými vlasy, po koncertu Na Americe, kde ho VB ostříhala, 1974
Stáhnout obrázek
Vlastimil Vincenec (uprostřed) s manželkou Jiřinou Vincenecovou v hospodě U Betlémské kaple, 2. pol. 70. let, Praha
Vlastimil Vincenec (uprostřed) s manželkou Jiřinou Vincenecovou v hospodě U Betlémské kaple, 2. pol. 70. let, Praha
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
