Jiří Veselý

„Soud probíhal bez účasti veřejnosti, ale s plnou nádherou. Vzpomínám jména těch soudců a vzpomínám, že v té diskusi se můj obhájce nakonec připojil k těm soudcům a přísedícím a mluvil proti mně. On tam byl jako můj obhájce ex- offo, z nařízení. Když mluvil proti mně, že už se z kriminálu nedostanu, že není řešení, tak nevím, kde se to ve mně vzalo, ale řekl jsem soudci, že se zříkám svého obhájce, protože on mě nehájí, ale mluví proti mně. Oni to museli vzít. Byli překvapení. Tak jsem se hájil sám. V podstatě tím, že to je mé přesvědčení, proč mě chtějí zlomit. Proč ze mě chtějí udělat duchovního mrzáka. Vždyť já žádal, aby mě zařadili k zdravotnímu oddílu, mohl bych sloužit, nebyl by problém. Když má někdo třeba kratší nohu, tak se to bere do úvahy jako samozřejmost. Ale to, že se snaží někomu změnit charakter, není vidět, ale je to horší, než ta krátká noha.“

„Tam, kde jsme v tom novém baráčku bydleli, dvakrát prošla fronta. Už to bylo dramatické. Když se narodil můj bráška, blížila se Rudá armáda. Tu předcházela hrozná pověst. Tak v jednom tunelu, který se budoval, když se stavěla trať na Tišnov, byly palandy, dokonce dvě patra. Tam se skoro celé Husovice ubytovaly, v tom tunelu. My jsme pak dostali zprávu, že se nám narodil bratříček, tak jsme se sestrou šli a ještě z protilehlých Hád po nás stříleli. To byl obrovský zážitek.“