“No říkám, přišel asi někdo ze základní organizace KSČ, byl tam náčelník a probrali názory. Muselo se rozhodně v tomto směru lhát, že jako s bratrskou pomocí souhlasíme, že ano, kdo by řekl, že nesouhlasí, tak to měl spočítaný a šel hned, že ano. Tak to se říkat nesmělo, to všichni věděli. Ale jinak nic, takže další kolega měl sestru ve Švýcarsku a tak dále, říkám, takovéhle maličkosti prošly. Takže stěžejní bylo, aby nikdo neříkal, že je proti bratrské pomoci.”
“V půl jedný přijel motocyklista, bylo léto, okna otevřený, takže jenom jsme na sebe křičeli. No a že se mám dostavit ihned na služebnu, teda na Karlák, protože tehdy jsme sloužili v dnešní Novoměstské radnici. No tak jsem se oblíkl a vyrazil jsem. Vůbec nikde nic nejezdilo, tak jsem došel pěšky až na Karlák. Na Karláku jsem se dozvěděl, co se děje. Bylo mi divný už cestou, že lítaj letadla – neb jsem šel z Břevnova, takže trasa byla kousek vedle – že lítaj letadla na Ruzyň, protože jinak v tý době žádný letadlo v noci nelítalo, že ano. No tak na Karláku jsem se to dozvěděl. Byla vyhlášená pohotovost, lehli jsme si na stůl nebo pod stůl, kam se dalo, a spali jsme do rána. A vzhledem k tomu, že hrozila střelba, tak vedení rozhodlo, že místo obvyklého, že se odcházelo i v půl šestý někdy na některý křižovatky, tak že všichni vyjdou v sedm hodin.”
Vladimír Věříš se narodil 5. října 1944 v Praze. Pochází z levicově smýšlející rodiny, otec Václav pracoval na poště, maminka Antonie, rozená Lukešová, se starala o čtyři děti. Po absolvování Střední průmyslové školy jaderné techniky nastoupil na umístěnku do továrny na výrobu sody v Neštěmicích, chtěl ale dál studovat. V roce 1965 se dal k Veřejné bezpečnosti – v neposlední řadě právě kvůli tomu, že zde dostal možnost vystudovat při zaměstnání právnickou fakultu. 21. srpna 1968, v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, zastavil z pozice dopravního policisty na dvě hodiny kolonu tanků směřující od Palmovky na Žižkov. 23. srpna 1968 byl svědkem projevu davové psychózy v centru Prahy v ulici Na příkopě, kde dav obstoupil auto, o němž se mylně domníval, že patří Státní bezpečnosti. V situaci, kdy se pravděpodobně schylovalo ke zlynčování posádky vozu, Vladimír Věříš zasáhl a zajistil její ústup do bezpečí. U Veřejné bezpečnosti skončil v roce 1974, v další kariéře uplatnil své právnické vzdělání.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
