Milan Vaňura

„Dostal jsem se k rotě, o které se říkalo, že je tam velitelem největší kurva z Ostravska, nadporučík Sebera. Ten nás přivítal. Celá parta z Bíliny jsme jeli vlakem do Orlové, odtud nám vzali kufry autem na Starou Kamčatku a my jsme tam šli pěšky. Všude zářily hvězdy, jak se plnil plán. Ta veliká, obrovská hvězda, to byla samá rudá, kam přijdete, tak tam je všechno rudé. Ty nervy, to byl psychický tlak na všechny lidi. Přišli jsme na Kamčatku a postavili jsme se všichni, co jsme tam byli, a kapitán Sebera, nezapomenu na to: ‚Vy všichni, jak tady stojíte, jste třídní nepřátelé. A na vojně budete tak dlouho, dokud svým pracovním úsilím a vojenským vystupováním neprokážete, že jste platnými členy lidské společnosti.‘ Dovedete si to představit? V domnění, že jdu k vojenské muzice, takhle mě někdo přivítal v dolech, a ještě jsem nevěděl, kdy se vrátím. To se nedá komunistům zapomenout. Vždyť to je východní mentalita, Rusko, Čína dneska. Byl rozchod a přišel jsem na cimru, tam nás bylo osm. ‚Jak dlouho tady seš?‘ ‚Čtyřiadvacet měsíců.‘ ‚Jak dlouho ty?‘ ‚Šestatřicet měsíců.‘ ‚A ty?‘ Chápete, co to bylo za nápor na moji citlivou muzikantskou mentalitu?“

„V roce 1952 na silvestra jsme hráli v Neslovicích a tam jsem o přestávce údajně řekl na Gottwalda, za což mě dali k soudu: ‚Ten tady dlouho viset nebude a pak se na něho vysereme.‘ Toto ti muzikanti komunisti využili k tomu, aby zničili kapelu, kterou jsem založil, která jim odebrala část muzikantů a postavila se na vlastní nohy. Toto oni využili a začali nás Vaňury pronásledovat. Až potom najednou přišlo od policajtů, že mě dva svědci viděli a usvědčili mě, že jsem tehdy a tehdy řekl to a to. A tam to začalo jet. Naše maminka mě měla hrozně ráda, fandila mi jako muzikantovi, tak dělala všechno pro to, abych z toho neměl žádné průsery. Ale ne, to oni právě chtěli, aby byl průser. Takže mě povolali do PTP a byl jsem obviněn za hanobení prezidenta republiky.“