Jarmila Valášková

„Maminka prala u řeky. Tenkrát se pralo v neckách. Když Němci utíkali před frontou, zůstal tam po nich obrovský kotel, ve kterém si vařili. Děda to vzal a z řeky nanosil vodu. Bydleli jsme u silnice, byla tam pila, skládka dřeva a tam už tekla řeka. A byl tam brod na druhou stranu. Tam děda postavil ten kotel. Nanosili z řeky vodu, pod kotlem zatopili, voda se vařila, postavily se tam necky, a tam se pralo. Do řeky se chodilo prádlo jen vymáchat. A jednou tam přišel malíř, nevím, jak se jmenoval, a maloval, jak maminka pere. Ještě tam byla paní, která jí pomáhala. Já jsem chodila po řece. Maminka ho žádala, jestli by ten obrázek neprodal, že by to mělo pro nás význam. On nechtěl. Říkal, že je to rarita a že je rád, že může zachytit takové věci. Obrázek neprodal.“

„Koncem dubna, když k nám postupovala vojska sovětské armády, rodiče rozhodli, že půjdu k rodičům od tatínka, protože náš byt byl hned u cesty. Tenkrát už žil jen děda. A bydlely tam také dvě tatínkovy sestry, teta Zagurová s dětmi a teta Pytlová, jejíž muž byl četník. Rodiče mi nabalili do kočárku zlatý prstýnek, řetízek, hodinky, dali to pěkně pod peřinku a poslali mě nahoru k nim. Bylo domluveno, že tam přijdu. Tak jsem tam odešla. Všude kolem byli němečtí vojáci. Seděli kolem cest, na schůdkách u baráků. Nevím, kolik dní jsem u dědy byla, ale protože jsem se narodila 4. května, tak mi rodiče přišli 3. května gratulovat. Přišli, popřáli, dostala jsem zřejmě nějaký mlsek. Když jsem je viděla, už jsem tam nechtěla zůstat, chtěla jsem jít s nimi domů. Po velkém přemlouvání mě tedy vzali s sebou. Pamatuji, že když jsme přišli domů, v ložnici uprostřed byl svázaný ranec s peřinami. Asi čekali, že budou muset odejít. Tak to maminka zase rozvázala a lehli jsme si do postele. Usnula jsem, a když jsem se ráno vzbudila, na to nezapomenu, maminka stála u okna a plakala. Hned mě napadlo, jestli otce nezatkli Němci, protože z nich měl velký strach a schovával se před nimi. Ptala jsem se maminky, co se stalo. Řekla: ‚Neplač. Tatínkovi se nic nestalo, ale jsme osvobození. Už je tady Rudá armáda.‘“