František Vácha

„V padesátých letech začala kolektivizace a sebrali tatínkovi stroj a ještě nějaké další stroje a sýpku. Člověka omezili a nemohl hospodařit. Představte si, že měl povinné dodávky a ty on neplnil, tak nedostal lístky, šatenky – to, co se dávalo na jídlo a na oděvy – takže to nedostával. Neměl možnost. Rodina musela žít z toho, že měla kravky, mléko, brambory a živili se tím, co ta farma vyprodukovala.“

„On dělal chvilku starostu, byl jako mladý člověk zvolený starostou v roce 1938. Když přišel Hitler, tak ještě rok toho starostu musel dělat. Přišla kontrola do mlýna. Tam na tom potoce, který protéká Drážkovem, bylo 18 mlýnů. A v té naší obci přišla kontrola ke Kunclovým, jestli tam nemá ten mlynář nějakou mouku, se kterou obchoduje, což mlynáři dělali a pomáhali lidem ve vsi, kteří neměli co jíst. Ve mlýně vždycky dostal ten člověk něco. Tatínek o tom jako starosta věděl, i věděl, kde ten mlynář má schovávačku – měl tam takovou šachtu udělanou a na tom měl dekl. Když přišli kontrolovat do mlýna, tak si tatínek na ten dekl stoupl a Němci nic nenašli. Ale byl tam člověk domácí, který s Němci spolupracoval, a když se vrátili, tak ho udal. Tatínka pozvali na gestapo do Votic, tam ho vyšetřovali. Dostal výprask poměrně veliký, protože byl potlučený, vyražený zub měl. Až večer v osm hodin ho z těch Votic pustili, takže musel jít pěšky asi 20 kilometrů, než se dostal do Sedlčan, odkud ráno přijel domů.“

„Jednu fotku mám, ale tu jsem ukradl, když jsem prohlížel materiály po roce 1992 na kriminálce. Byly tam čtyři, tak jednu mám. Jsem tam s kýblem, s kloboukem, je tam čitelné ,Moskva 2500 km‘ a dělám šipku. To bylo krásné období, když jeli třeba tiráci s vlajkami a ten zastavil a zeptal se, jestli může pokračovat dál, než to uschne. To bylo období, kdy byla úžasná atmosféra občanská, ale rychle sklapla po té normalizaci.“

„(…) Stojím v té řadě, byl jsem agronom, v lidové straně, JZD se jmenovalo Svatý Jan. Přemýšlím, co tomu volovi řeknu. Mockrát se chtělo změnit jméno na JZD Budoucnost nebo podobně, ale ke Svatému Janovi se to nehodilo. Chtěli změnit název obce, ale místní byli proti. Celý socialismus jsme přežívali jako JZD Svatý Jan. Kravina hrozná, ale mělo to úspěch. Nás si nikdo nespletl. (…) Jméno: František Vácha. Zaměstnání: agronom. Kde: JZD Svatý Jan. To už jsem měl připravenou občanku v ruce. ‚Mladíku, srandu si dělejte z někoho jiného.‘ Dal jsem mu občanku do ruky a kouká na to: ‚Kde se vzal takový název v socialismu?‘ (…) Politická příslušnost: Československá strana lidová. Vzal papíry, šlehl s nimi a říká: ,Který vůl vás sem poslal? On je ze Svatého Jana, a ještě u lidovců!‘ Já na něj: ,Soudruh tajemník KSČ okresu Příbram.‘ (…)“

„Člověk je pak najednou klidný a spokojený. Dostane to takový rozměr, že si koupím fajfku, sednu si před tím špejcharem a budu pokřikovat na děvčata a budu vyprávět těm mladým, jak to vlastně v tom životě chodí, aby se chovali slušně, nenadávali, aby byli skromní, aby si nemysleli, že všechno budou mít hned zítra, a pak budou s tím životem smíření a spokojení jako já.“

„Když jsem vycházel a neměl jsem žádné dvojky na vysvědčení, tak bylo pro mne obrovské překvapení, že mně nedovolil národní výbor jít do školy. Měl jsem podanou přihlášku na zemědělskou školu do Březnice. Tatínek se zlobil a psal po různých institucích, proč jeho syn nemůže jít na zemědělskou školu, a máme nádhernou odpověď z Rudého práva, která má čtyři věty a šest hrubek, že až mne převychovají v duchu socialismu, tak třeba budu moci studovat. (…)“

„Ne rodiče, ale sám ten režim a lidé, kteří mne poškozovali, mne naučili žít jiným způsobem, po svém. Naučili mne to, nemít komunisty rád, a dodneška tomu tak je. Měl jsem k tomu vážný důvod.“