Upálení Jana Palacha

Jan Palach se narodil do živnostnické rodiny v roce 1948. Vyrůstal v obci Všetaty na Mělnicku. Rok 1968 prožíval coby zapálený student historie. Okupace vojsky Varšavské smlouvy jím hluboce otřásla a velmi těžce nesl, že se společnost odklání od reformních ideálů a propadá se do letargie. V listopadu 1968 se účastnil studentské stávky. Když ani ta nepřinesla kýžený efekt, rozhodl se k zoufalému činu. Dne 16. letna 1969 odjel z domovských Všetat na studentskou kolej do Prahy. Tam sepsal několik dopisů, ve kterých vysvětlil smysl svého činu. Z Hlavní pošty v Jindřišské ulici dopisy odeslal, zakoupil si kanystr a benzin. Následně se vydal na Václavské náměstí, u Národního muzea se polil benzinem a zapálil se. Hořící tělo Jana Palacha se kolemjdoucím podařilo uhasit, popáleniny však byly natolik závažné, že po několika dnech v nemocnici zemřel. Palachův čin vskutku občany z letargie probudil, jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací odporu proti okupaci. Toto vzepjetí však nemělo dlouhého trvání a nic na tom nezměnilo ani další sebeupálení studenta gymnazisty z Vítkova Jana Zajíce v únoru 1969. Dubnovou sebevraždu upálením dělníka a reformního komunistického funkcionáře Evžena Plocka v Jihlavě se již před širší veřejností podařilo utajit.