Jak nás vezli na Sibiř, tak nám ke slané rybě nedali vodu a já jsem myslela, že to nepřežiji
Stáhnout obrázek
Nadija Mychajlivna Tymčuk se narodila 8. července 1930 v obci Vovkovyj v Demydivském okrese v meziválečném Polsku. Na západní Ukrajině prožila sovětskou (1939-1941) i nacistickou okupaci (1941-1944). Otec byl po opětovném příchodu Sovětů do Rivnenské oblasti (v únoru 1944) povolán do Rudé armády a po návratu z frontových bojů byl za údajnou spolupráci s Ukrajinskou povstaleckou armádu zatčen. Potíže se nevyhnuly celé rodině a také Nadija Mychajlivna byla v roce 1950 s maminkou a s jednou sestrou zatčena a uvězněna ve věznici v Dubně. Po odsouzení na pět let byla transportována do vězení v Charkově a následně do Molotovského okresu v Kazachstánu. V roce 1953 byla propuštěna a bylo jí dovoleno vrátit se na západní Ukrajinu. Aby se mohla „zapsat“ jako místní obyvatel, musela přijmout práci v domácnosti u doktora v Dubně. Následně si dodělala vzdělání a začala pracovat jako sanitářka. Zatčený, odsouzený a odvezený do sovětského pracovního tábora byl také její manžel, který strávil svůj trest v kazašské Karagandě. V současnosti žije Nadija Mychajlivna ve městě Dubno na západní Ukrajině.