„V Mnichově jsme viděli, jak vláčejí lidi po chodníku, asi to byli Židi. Já jsem jinak nikam moc nešel. Poláci, ti byli zavřený, ale přelézali plot a dělali obchody všelijak. Já jsem nic neprodával, já jsem nic nepotřeboval. Koukal jsem tam vyjít a čekal, jakým způsobem bych se dostal domů. To vás táhne první, protože když vidíte bezmocnost a jste v cizině... To je těžký, to je velkej tah. Ze Starého Rožmitálu jich utíkalo kolik a všichni zahynuli. Jeden zůstal, ten vydržel asi to zavření, ale asi tři nebo čtyři zemřeli.“
„To bylo pořád znárodnit, vzít, ukradnout. Tak to trvalo do toho roku padesát, konec padesát. A pak se to udělalo tím, že všechna ta řemesla, ať to byl holič, ať to bylo, co chtělo, i malí, všichni museli do komunálu. To bylo jen načas, jenom aby získali lidi, věci, majetky, a dál si to dělali podle své potřeby, plánů, co dělali tenkrát komunisté.“
„Kolona Němců táhla od Věšína sem do Rožmitálu. Rožmitálský byli najednou udatové, Američané byli ve Voltuši nebo ještě dál, tohle nebylo jejich území. Šli na Staroměstský hřbitov se zbraněmi, že tam Němce postřílejí. Jeden tam vystřelil a Němci tam pustili do zdi nějakou petardu. Rožmitálští se rozprchli a jeden, bývalý učitel Dušek, taky se schovával, utíkal do Hutí přes ty pole a volal: ‚Spaste se, spaste se, Němci už jsou tady.‘“
Celé nahrávky
1
Rožmitál pod Třemšínem, domov pro seniory, 14.08.2014
zdroj: dobové foto - archiv pamětníka, současné foto Jakub Anderle
zdroj: dobové foto - archiv pamětníka, současné foto Jakub Anderle
Stáhnout obrázek
Karel Trčka se narodil 18. února 1923 v Rožmitále pod Třemšínem. Otec provozoval od roku 1931 autodopravu. Po základní škole se pamětník začal učit strojním zámečníkem. V roce 1942 musel přerušit učení kvůli povolání k práci na stavbě tovární haly BMW v Mnichově. Bez povolení a se záminkou, že musí vidět na smrt nemocnou matku, se po dvou měsících vrátil domů. Karel Trčka našel zaměstnání v pracovním táboře ve vsi Kolvín (okres Příbram). Ves v průběhu války vysídlili a německá správa v její části zřídila hospodářství, v části měla strojní zázemí těžařská firma, která likvidovala následky po rozsáhlých polomech. Karel Trčka zde pracoval jako závozník a později v dílnách na opravy strojů. Otec pamětníka Karel Trčka starší poslouchal spolu s dalšími západní rozhlas v restauraci hotelu Plzeňka v Havlíčkově ulici v Rožmitále pod Třemšínem a na základě udání a odsouzení v roce 1943 nastoupil k trestu devíti měsíců vězení. Pamětník se roku 1944 oženil s Miladou Fousovou z Věšína a našel si zaměstnání v Rožmitále ve firmě Karla Valenty, kde zpracovával dřevo. Hned po válce Karel Trčka nastoupil na osmiměsíční vojenskou službu v Plzni, sloužil u řidičů a byl určen pro náhradní zálohy. Od roku 1946 do znárodnění v roce 1950 provozovali Trčkovi autodopravu. Poté pamětník pracoval až do důchodového věku v Agrostroji Rožmitál a přesluhoval několik let v Kovo Věšín. Karel Trčka zemřel 28. srpna 2014.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
