Ladislav Tomas

* 1937

  • "Nebyli moc organizovaní, ten, co jim měl velet, na toho si pamatuji, on byl velice zvláštní poručík. Já prostě už ztrácel nervy, protože strop prohoříval a my jsme nevěděli, jak je to nad námi. To jsme neřešili. Tak jsme koukali. Standa, ten měl silnější nervy a já už je ztrácel, tak jsem je prostě seřval, že tam snad přišli, aby nám vysílač pomohli odstěhovat. Tak poslechli a začali to ti vojáci nosit, až to odnesli všechno. A zbyla jen taková kovová skříň, to bylo poměrně výkonné zařízení, čili tam musel být příjem televize, přemodulování na osmý kanál a pak na anténu směrem na Liberec. Měli jsme trochu lufta, aby to dostali ven, protože, kdyby se to nějak šprajclo mezi dveřmi, protože to bylo dost velké, jako třídílná kovová skříň, tak bychom snad museli skočit z okna. Nic jiného by snad nezbývalo. Naštěstí to vojáci vytáhli.“

  • "My jsme demontovali jednotlivé panely televizního vysílače, tam byly vlastně tři sloupky v kovové skříni, pomáhali nám účastníci lyžařského kurzu, chlapi i ženské, i ženské tam poctivě stály ve frontě, a jak jsme odšroubovali nějaký panel, tak to poctivě braly a nosily do nějaké místnosti u lanovky. Jenomže zakrátko přišel befel [rozkaz] a oni se slušně omluvili, že jsou odvolaní, že musí odjet, poněvadž jim zajistili ubytování a že nás nahradí armáda."

  • "Lanovka nás dovezla nahoru. Byli tam tři, čtyři lidé a asi šest nebo osm hasicích přístrojů. A sami se bavili o tom, že vedoucí požáru prohlásil, že Ještěd shoří. Bylo to tam neuvěřitelně zaváté sněhem a jediná cesta nahoru i dolů byla tou lanovkou. Tak jsme dojeli nahoru a kluci mezitím retranslační elektronkové třiadvacetikanálové zařízení už odšroubovali, aby to nemohlo shořet. "

  • "Praha měla svá náhradní místa, s tím se počítalo, a když už rozhlas vojska Sovětského svazu obsazovala, tak začali vysílat odjinud. A právě po těch kabelech se to všude dostávalo, uměli to. A to dělali zase kluci, kteří byli u správy dálkových kabelů v Praze, tam rozhlasovka patřila pod tu správu. A oni tak dokázali vysílat pořád, měnili místa a vždycky to posílali. A když se třeba ozval Hradec, my jsme nikdy nic nezjišťovali, nepředstavovali jsme se, protože to bylo příliš nebezpečné, protože jsme nevěděli, kdo, co, aby někdo něco nekec, tak jsme prostě dali jinou modulaci nebo, když přestali mít Vratislavice modulaci, tak jsme tam šoupli jinou, která šla od Prahy.“

  • "Kontrolovali nás, dělali to chytře, že třeba některé programy, které se vysílaly, tak jsme to museli, dostali jsme přímo befel [rozkaz], natáčet na magnetofon, protože měli strach. On tomu totiž nikdo moc nerozuměl, to byla právě pro nás velká výhoda, aby náhodou se nikdo nenapojil jinde a nějaký vysílač nevysílal něco jiného, než ta Praha."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Studio PN v Liberci, 20.06.2023

    (audio)
    délka: 02:02:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jeho život byly vysílače. Pomáhal s šířením zpráv o okupaci

Ladislav Tomas na zesilovací stanici v libereckých Pavlovicích v roce 1982
Ladislav Tomas na zesilovací stanici v libereckých Pavlovicích v roce 1982
zdroj: archiv Ladislava Tomase

Ladislav Tomas se narodil 20. května 1937 ve Studnicích u Paceřic na Turnovsku. Otec Ladislav Tomas byl vyučený truhlář, ale věnoval se hlavně zemědělství a také výrobě šperků. Matka Bohuslava Tomasová, rozená Flanderková, se věnovala domácímu hospodářství. Matka byla v roce 1942 v době heydrichiády zatčena a několik měsíců vězněna za to, že si nechala od známého z jiného kraje poslat pro své sestry a pro sousedky zimní filcové boty. Na pražské Pankráci byla kvůli nedostatku místa dokonce na cele smrti. Přes pražského právníka Ladislava Růžka si nakonec mohla trest odpykat ve vězení v Liberci. Oba rodiči vstoupili po válce do KSČ. Po tom, co jim komunisté v polovině padesátých let sebrali pole a sad, otec ze strany vystoupil. Matku komunisté z KSČ vyloučili po prověrkách v roce 1969, protože nesouhlasila s okupací Československa v roce 1968. Ladislav Tomas od dětství inklinoval k přenosové technice, sám si například vyrobil krystalku. V roce 1952 začal pamětník studovat Vyšší průmyslovou školu automobilní v Mladé Boleslavi a po dvou letech přestoupil na Průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze, kde v roce 1956 složil maturitu a diplomové zkoušky. Základní dvouletou vojenskou službu vykonával u spojařů ve Slaném, v Pardubicích a v Dašicích, kde absolvoval poddůstojnickou školu. Po vojně nastoupil jako technik do Liberce na Zesilovací stanici 1 Správy dálkových spojů a 31. ledna 1963 zachraňoval spolu s kolegou Stanislavem Tomiškou televizní vysílač z hořící horské chaty na Ještědu pocházející z roku 1907. Díky jejich nasazení se technikům radiokomunikací podařilo obnovit televizní vysílání už po dvou týdnech. V srpnu 1968 v době okupace Liberce armádami Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem zajišťovali spojaři vysílání Československého rozhlasu i z náhradních míst, odkud vysílal rozhlas po obsazení budovy na Vinohradské třídě v Praze okupanty. Ladislav Tomas spolupracoval také s rozhlasovým studiem v Alšově ulici v Liberci, kde své protiokupační vysílání připravovali Václav Havel a Jan Tříska. Po celý profesní život zajišťoval Ladislav Tomas na liberecké zesilovací stanici spolu se svými podřízenými dálkový meziměstský a zahraniční telefonní provoz. A také rozhlasové přenosy, například koncerty, mluvené slovo nebo sportovní přenosy. V roce 1997 odešel Ladislav Tomas do důchodu. V roce 2023 žil na libereckém sídlišti Broumovská.