Tomáš Tichák

* 1957

  • „To začalo tím, že ke mně přijel nějaký vlídný pán a říkal: ,Víte, já jsem od Státní bezpečnosti, jestli byste nemohl s námi, my bysme potřebovali něco jenom vyjasnit.‘ Já jsem bydlel asi 250 metrů odtamtud a vždycky pro mě přijeli volhou a tam mě odvezli. Tak jsem tam přišel a teďka jsem vešel do místnosti a tam byl takovej chlap, gorila, a zařval na mě: ,Ruce ke zdi a všechno z kapes ven!‘ A teďka začli na mě řvát, brali mi otisky prstů a tak. Tak já jsem si říkal, že to je blbost jako. My jediné, co jsme v té době dělali, vydávali jsme časopis Ječmínek, literární samizdat, že by tohle věděli? A teď na mě udeřil: ,A teď mně přesně popište, co jste dělal minulý pátek minutu po minutě!‘ A já jsem si říkal, já prostě nedělal nic nekalého a vůbec jsem si napřed nemohl vzpomenout, pak jsem si řekl, no, tak já jim to prostě řeknu, což byla právě chyba, protože jsem jim řekl: ,No, já jsem šel odpoledne, tady hrál můj kamarád Emil Pospíšil s Mertou, tak jsem říkal, půjdu ho navštívit a teďka jsem šel a nebyl doma a pak jsem zjistil, že on šel za mnou a že jsem také nebyl doma, že jsme se minuli.‘ – ,A co jste cestou viděl? Koho jste potkal?‘ Já jsem pořád nevěděl, že jim jde o nějaký letáky, tak jsem říkal: ,Potkal jsem kamaráda Petra Večeřů, kterej šel z nádraží, protože dělal na brigádě u vlakové pošty.‘ No, a jaký byl výsledek? Byl ten, že oni v jedenáct večer přijeli k Petru Večeřovi udělat domovní prohlídku u jeho rodičů. Emil Pospíšil bydlel tehdy tady v bytě po Vladimíru Fajtovi na Strossmayerově náměstí a oni sedli, šest estébáků, do volhy, jeli celou noc. Ve čtyři ráno k němu vtrhli do bytu na Strossmayerově náměstí 9, který mu prohledali do té míry, že mu přeházeli uhlí ve sklepě, fotografovali. Jediné, co našli, že měl doma polštář s vyšitou anglickou vlajkou, takže to takhle před něho dávali a s tím ho fotografovali. Tím to jako skončilo, takže já jsem si to dával za vinu, že jsem jim způsobil tuhle potíž.“

  • „A tam vlastně u toho výslechu čtyři a půl hodiny mně četli to, co si nahráli, a chtěli každou tu repliku, abych jim vysvětlil, jak jsem to myslel. Takže tam byla třeba replika, to byla ta hra Mauglí. ,Už nejméně 1000 let zde žijí jen opice.‘ – ,Co jste tím myslel? ‘ Já jsem řekl: ,No, tak myslel jsem tím, je to komedie, že jo, to bylo to město v džungli,‘ tak jsem to řekl. ,Dobře, tak jdeme dál.‘ A pak říkali: ,Víte, při čem nás nejvíc zamrazilo?‘ Protože on je ten Mauglí génius a nakonec dostane různá vyznamenání a taky tam dostane čestný doktorát nějaké univerzity v Islámábádu nebo něco. A to je nejvíc zamrazilo. Fakt jsem vůbec nevěděl proč. On řekl, že to je jasná narážka na to, že dostal čestný doktorát Rezá Pahlaví od Husáka. No, a pak zjistili, protože se dostali k tomu scénáři hry King Kong, což bylo bytové představení, které jsme hráli třikrát v Olomouci a jednou v Praze a vlastně bylo to celý o tom King Kongovi. Nakonec se ukázalo, že vlastně se to odehrává v břiše toho King Konga, který nás spolkl, a to oni zjistili, že to je to nejhorší. Jak říkali mně potom u toho výslechu, že to nechali zpracovat vysokoškolsky vzdělanými odborníky. Ti zjistili, že to napadá svazky se Sovětským svazem, Varšavskou smlouvou – King Kong je Sovětský svaz, jo, a smlouva o koupi, prodeji King Konga jsou helsinské dohody. To všecko ti vysokoškolští odborníci tam jaksi našli. A řekli mi, že mně dávají na vybranou: buďto, že se k tomu přiznám a že jako mladý člověk, že mám právo si narazit nos, jak říkali, anebo že jsem dostudoval.“

  • „My jsme všecky dokumenty Charty dostávali a rozmnožovali, přepisovali. Já jsem zcela nepokrytě ve třídě spolužákům to dával číst. A bavili jsme se vážně, i ty další, třeba fejetony a takhle. Samozřejmě těm, co jsem viděl, že o to mají zájem. Ale rozhodně normálně jsme se o tom o přestávce bavili. Pamatuji si, že jsem jednou měl pod lavicí složku plnou samizdatu a měli jsme hodinu občanské výchovy a ten učitel takhle se ke mně blížil a říkal: ,Co to máte pod tou lavicí?‘ A pak si to naštěstí rozmyslel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.06.2023

    (audio)
    délka: 02:03:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 05.09.2023

    (audio)
    délka: 01:53:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěli jsme být legální, ale přitom hrát svobodně

Tomáš Tichák, 1978
Tomáš Tichák, 1978
zdroj: Archiv pamětníka

Tomáš Tichák se narodil 14. května 1957 v Olomouci Mileně a Milanovi Tichákovým. Roku 1963 nastoupil v Olomouci na základní školu. V září 1968 začal studovat experimentální osmileté Slovanské gymnázium, jehož činnost po dvou letech skončila. Základní školu dokončil v olomoucké čtvrti Hejčín. Od mládí byl kulturně aktivní, roku 1969 začal vydávat studentský časopis, o rok později založil s přáteli kapelu. Kvůli tomu, že o přestávce zapálil sovětskou vlajku, měl problémy s přijetím na střední školu. Rok studoval učební obor a poté byl přijat na Střední elektrotechnickou průmyslovou školu v Olomouci. Na střední škole se zapojil do šíření samizdatu. V roce 1976 založil v Olomouci neoficiální Divadlo Bernardýn, pro které psal texty. Ačkoliv byl humanitně zaměřený, mohl studovat pouze technický obor, a tak po maturitě v roce 1977 nastoupil na Elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně. V roce 1981 založil samizdatový literární časopis Ječmínek. Kvůli divadelní činnosti byl několikrát vyslýchán Státní bezpečností (StB) a v posledním ročníku vysoké školy musel předstoupit před kárnou komisi. Byl podmínečně vyloučen a školu zdárně ukončil roku 1982. V roce 2023 žil v Olomouci.