„Přijel ředitel fabriky v Jihlavě, Němec s tlumočníkem a docela slušně nás s bratrem přesvědčovali, abychom šli do Jihlavy. Načež já jsem si, když s námi takhle mluvili, tak já jsem na jeho klopě uviděl hákový kříž. Takhle jsem drbnul do bráchy, který stál vedle mě, a říkám: ‚Člověče, vždyť je to nacista.‘ No, a to přemlouvání pak trvalo dvě minuty: Buďto půjdete do Jihlavy nebo půjdete do rajchu. A to byly čtyři dny po zavraždění Heydricha. Tak nezbývalo než prostě mu kývnout na to, že půjdeme do Jihlavy.“
„Když byl konec války, tak jsem shodou okolností byl ve Svratce za nějakým účelem a teď jsem slyšel, že už je vyhlášena republika. A teď jsem si říkal, no, tady se to dostane do sebe, partyzáni a Němci, posádka. Tak jsem běžel domů na Křižánky, to je čtyři pět kilometrů. V lese mně zastoupili cestu čtyři kluci, kteří asi utekli z fronty. Němci. Plně ozbrojení, měli kulomety, všechno. Já jsem uměl německy, protože jsme ji měli na měšťance a žili jsme mezi Němci. Měli hlad. Tak jsem je vzal a v Křižánkách jim dal jídlo. No, takových příhod bych si upamatoval mnoho.“
„Když jsem byl, to byl Bohosudov, tam byl nějaký klášter. A oni vodili jeptišky do fabriky na šrouby. Tam do té fabriky. No, proč to říkám. Jak dokáže člověk ponížit člověka. Když si představíte jeptišky v těch šatech, před nimi milicionář s flintou, za nimi milicionář s flintou. Co mohly ty ženské dělat, že jo. Mohly utéct? Ne. Já jsem pak viděl, jak dělají u strojů v těch hábitech, šatech. No, nebudu dál…“
Narodil se 27. dubna 1923 v obci Křižánky. Vyučil se pilníkářem. Toto řemeslo bylo v Křižánkách velmi rozšířené. V roce 1942 byl totálně nasazen, musel odejít vyrábět pilníky do Jihlavy na místa Němců, kteří odešli bojovat na frontu. Těsně před koncem války z Jihlavy utekl domů. Od roku 1952 budoval pobočku firmy Tona Jihlava v Havlíčkově Brodě. Ač byl ve své profesi odborník, měl v práci časté potíže proto, že se za doby totality netajil svou vírou v Boha, a také proto, že odmítal nabídky na vstup do komunistické strany. Kvůli tomu byl zbaven v 60. letech vedoucí pozice v továrně. Jaroslav Teplý zemřel v roce 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
