Vlastimil Talášek

* 1951

  • „Nastěhovali nás do bytu, kde... byl to vlastně dům kulaka a měl tam rozestavěný pro svého syna byt. A tím pádem, jak jsme se nastěhovali, tak syn se musel vystěhovat do přízemí, takže to soužití tam nebylo úplně dobré. Ale asi to bylo schválně, že kulakům... tedy kulakům? On měl statek a byl řezník, ten majitel bytu. Ale tím pádem, jak jsme se nastěhovali, byly ukončeny veškeré úpravy bytu. Já si pamatuju, že tam byla krásná koupelna se splachovacím záchodem. Ale nebyly tam udělány vůbec rozvody vody. Jako kluk si pamatuju, že jako malí jsme chodili pro vodu do obecní pumpy, která byla asi 150 nebo 200 metrů vzdálená od toho bytu. V kýblech jsme nosili vodu na vaření a v podstatě na všecko, i na splachování záchodu. Místo abychom se koupali v té koupelně, tak jsme se koupali v plechovejch neckách.“

  • „Vlastně z letiště Tři Duby, myslím, že v prosinci 44, zajišťoval nějaké věci pro radiokomunikaci, pro radiostanici, a v jedné vesnici, tehdy asi gardisty, byl prozrazen a zatčen a vězněn v Banské Bystrici, posléze i v Altenburgu u Gery. Naštěstí to přežil, ale asi to bylo docela náročné. Osvobození se dočkal, protože oni byli bráni jako partyzáni a v podstatě měli být popraveni. Naštěstí k tomu nedošlo. Osvobození se dočkal 15. dubna 1945 sovětskou armádou. Jako styčný důstojník se pak zasadil o ošetření vězňů, tam byla i spousta Slováků, a o přečtení seznamu vězněných v rozhlase, aby bylo dáno na vědomí rodinným příslušníkům, že jsou naživu.“

  • „Možná díky tomu, že se to neuskutečnilo, jsem tady, protože ti parašutisti šli na jistou smrt, ale pravděpodobně to bylo z toho důvodu, že velení tehdy vědělo, že v té době už bratr Vladimír byl popraven a druhý bratr Jaroslav je v německé káznici. Tak z toho důvodu, že tam byl tehdy plukovník Moravec a přímý nadřízený, dnes generál Paleček, o tom věděli, tak od toho přidělení k tomu výsadku ustoupili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ve Vrchlabí, 20.11.2024

    (audio)
    délka: 02:06:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ve Vrchlabí, 29.01.2025

    (audio)
    délka: 45:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mrzí mě, že ani matka, ani otec se nedožili listopadu 1989

Vlastimil Talášek v roce 1975
Vlastimil Talášek v roce 1975
zdroj: archiv pamětníka

Vlastimil Talášek se narodil 18. října 1951 v České Lípě. Rodina jeho otce pochází od Olomouce a je zajímavé, že z jedenácti sourozenců se tři, včetně jeho otce, stali vojáky z povolání a všichni tři se během druhé světové války zapojili do odbojové skupiny Obrana národa. Strýc Vladimír byl na počátku protektorátu zatčen a za odbojovou činnost v roce 1942 popraven. Strýci Jaroslavovi, ač byl také odsouzen k smrti, se podařilo dočkat se konce války, ale v padesátých letech byl režimem odsouzen na několik let do vězení. Pamětníkův otec, Oldřich, odešel tzv. Balkánskou cestou do Francie, kde se zapojil do formující se jednotky československé zahraniční armády. Po porážce Francie se dostal do Velké Británie a posléze odletěl do SSSR, aby se zúčastnil Karpatsko-dukelské operace. Po jejím skončení zůstal na Slovensku a bojoval ve Slovenském národním povstání. Po válce s nástupem komunistického režimu byl z armády propuštěn a celý další život byl donucen pracovat v manuálních zaměstnáních. Matka Vlasta Talášková byla režimem také perzekvovaná: ačkoli mluvila dvěma světovými jazyky a předválečná a válečná léta strávila ve Francii, USA a Velké Británii, bylo jí dovoleno pouze umývat nádobí v hotelu. Vlastimil se vyučil a večerně dokončil průmyslovou školu. Většinu svého profesního života pracoval u spojů anebo ve výpočetním středisku. V době natáčení, v roce 2024, bydlel ve Vrchlabí.