Anna Stibalová

* 1956

  • „V srpnu 1968 jsem byla v Perštejně, to byly prázdniny, běhali jsme po venku. A když jsme se dozvěděli, co se děje, a dospělí běhali, že asi bude válka, tak jsem běžela za maminkou do práce, jestli něco není potřeba. No tak mě poslala do obchodu, abych nakoupila mouku, cukr, máslo, kdyby náhodou, aby to bylo doma. A pak mě uklidnila, říkala: ‚Buď doma a nestarej se o to.‘“

  • „Tak když vybouchl Černobyl, to bylo, tuším, v dubnu 1986. A v tu dobu jsem ležela v Ústí v porodnici a dozvěděli jsme se to vlastně i od lékařů, protože nám zakázali pít mlíko. A je to z toho důvodu, že vlastně radiace se dostane na louky a s tou trávou to sežerou kravičky a ta radiace se dostává do mlíka. A jinak z rádia, ale to jsme se nedozvěděli skoro nic.“

  • „Já se ještě vrátím k tomu roku 1968. Já jsem to teda až tolik nezažívala, ale vlastně ti mí starší sourozenci. Ta nejstarší, ta už tenkrát dělala v porcelánce a pamatuju si, že běžela po schodech a přiběhla do ložnice k rodičům, zapla rádio. A to bylo někdy kolem půl pátý a bylo tam to hlášení, že nás jako napadly ruský vojska. A vím, že sestra měla hroznej strach, jestli nebude válka, protože se ten rok chtěla vdávat. Bratr 1. srpna 1968 narukoval na vojnu. Takže o toho se rodiče taky strašně báli. On byl u Klatov a tam vlastně byli jako zakopaný, měli připravený lehký děla, tam se byl táta na něj podívat. Takže měli strach, aby nemusel narukovat do Ruska, protože tam skutečně jako některý vojáci odcházeli do toho Sovětskýho svazu. A ta mladší, nejmladší z těch třech, ta byla v tu dobu na Ostravsku a měla strašný problémy se dostat domů. Protože v Praze hlavní nádraží, všechno to bylo ucpaný, vlaky nejezdily, takže to byl největší strach rodičů. Já jsem to nezažívala, já jsem, ve dvanácti letech víte houbelec. Ale vím, že jako ta mamka měla strach, a dokud nepřijela ta sestra domů, tak snad ani nespala. Takže to byl ten šedesátej osmej, to na tom bylo to špatný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jirkov, 10.11.2022

    (audio)
    délka: 44:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako matrikářka jste s lidmi v kontaktu celý jejich život

Anna Stibalová, 2022
Anna Stibalová, 2022
zdroj: Post Bellum

Anna Stibalová, rozená Žvaková, se narodila 30. ledna 1956 v Kadani. Své dětství strávila po boku tří sourozenců v nedalekém Perštejně. Její rodiče pocházeli z Hlučínska, matka Cecílie Žvaková byla za války totálně nasazená, otec Viktor Žvak musel narukovat do německé armády. V srpnu 1968 bylo pamětnici teprve dvanáct let, tudíž invazi vojsk Varšavské smlouvy tolik neprožívala, ale vnímala všudypřítomný strach z války a také obavy svých rodičů o její tři sourozence. Vystudovala střední zemědělskou školu, po roce práce na státním statku začala pracovat na národním výboru v Kadani, později se přesunula do Chomutova. V roce 1986, kdy vybuchla černobylská jaderná elektrárna, byla Anna zrovna v porodnici. Tam lékaři matkám zakázali pít mléko, aby nebyly zasaženy radiací, která se mohla do mléka dostat. O událostech 17. listopadu a následném dění se dozvídala od svých kolegů a také z rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. V roce 2022 žila v Jirkově nedaleko Chomutova.