"Když začaly boje v Charvátsku mezi nově vzniklou srbskou autonomní oblastí Krajina a charvátskou domobranou, tak říkal [brněnský šéfredaktor Lidové demokracie Antonín Drobný], ať jedu. A od té doby jsem v Jugoslávii byl několikrát a vždy jsem o tom psal. Bylo to nesmírně náročné, protože nebyly žádné maily a mobilní telefony. Takže posílat zprávy mailem, hledat někoho, kdo má nějaký mail, bylo obtížné. Ale kupodivu každá z těch znepřátelených stran měla novináře ráda, protože jim říkala tu svoji pravdu. Takže nás nechali poslat ten mail ze svých kanceláří. Takže daleko složitější než napsat reportáž bylo tu reportáž odeslat. Byli jsme tam jako chudí příbuzní, protože ti novináři ze Západu už měli satelitní telefony a další věci, o kterých se nám ani nesnilo. Vždy jsme vytáhli psací stroj a psali. Bylo to pochopitelně také hodně nebezpečné a hodně smutné. Já jsem totiž Jugoslávii vnímal jako stát, který se mi líbí a kde jsem chtěl dokonce zůstat. Už od roku 1987 jsem tušil, že se tam k něčemu schyluje, ale nikdo z nás si nedovedl představit, k čemu to povede. Bylo to pro mě bolestné. Dostal jsem se i do situací, kdy létaly kulky a nebylo to nic příjemného. Dvakrát jsem byl v ohrožení života. Ale daleko horší pro mě byly rozhovory s uprchlíky a lidmi, kteří přišli úplně o všechno. Oni věřili v tu Jugoslávii a teď se jim to sesypalo jako domeček z karet."
"V roce 1981 probíhala v Polsku ta známá událost se Solidarnośćí a několik mých přátel v Polsku v té době bylo. Přivezli si odsud celou řadu materiálů, které jsme různým způsobem distribuovali. Jednou jsme v Tyršově parku [v Brně] zpívali asi něco od Karla Kryla a ty materiály jsme měli u sebe. Pochopitelně tam na nějaké udání přišli policisté. Vedli nás na strážnici a my všichni jsme měli odznáčky Solidarity. Říkali jsme si, že to je náš konec. Šli jsme zcela smíření na tu policejní stanici s tím, že dostaneme těžkou sodu. A ti dva policisté před tou policejní stanicí řekli: 'My jsme stejně dobře slyšeli, co tam zpíváte. Mohli bychom vám dělat problém, ale běžte.' To byla situace, která byla úplně na hraně, protože kdybychom se na tu policejní stanici dostali a došlo k osobní prohlídce, tak by nás na té škole pochopitelně nikdo nezachránil."
"Když jsme ráno vstali a bylo hlášení rozhlasu, tak rodiče plakali a říkali, že je to všechno v háji. Na mě to působilo nesmírně depresivně. Taky jsem začal brečet, přestože jsem vlastně nevěděl, co ta okupace znamená. Pak se člověk podíval z okna a viděl přímo na České ty tanky. Byl to naprosto depresivní pohled. Nevzpomínám na to rád. Na rozdíl od mých přátel, kteří v té době studovali na vysoké škole, jsem byl v útlém věku. A tak jsem jako dítě nemohl žádným způsobem proti té situaci protestovat."
Václav Štěpánek se narodil 31. července 1959 v Dačicích, vyrostl v Brně. Jeho rodiče Ludmila a Vratislav Štěpánkovi působili jako duchovní v Československé církvi husitské. Jako osmiletý sledoval z oken bytu na rohu České a Joštovy ulice v Brně příjezd tanků Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po absolvování gymnázia na konci sedmdesátých let 20. století studoval ruštinu a bulharštinu na Filozofické fakultě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Na vysoké škole se stýkal s okruhem brněnských intelektuálů a chartistů. Během studií v roce 1982 odjel na studijní pobyt do Jugoslávie. Školu absolvoval v roce 1983. Ve stejném roce nastoupil na základní vojenskou službu v Lešanech ve Středočeském kraji, kde spoluzaložil armádní folklorní soubor Radost. V roce 1986 se stal redaktorem časopisu Věda a život, o rok později redigoval i ekologický časopis Veronica. Podepsal Několik vět a aktivně se zapojil do sametové revoluce v Brně. Od roku 1991 pracoval v redakci Lidové demokracie, díky čemuž odjel jako válečný zpravodaj na Balkán, odkud informoval o tehdejším válečném konfliktu. V roce 2021 žil v Brně.
Václav Štěpánek (vlevo) s vysvědčením z první třídy, vedle něj bratranec Jaroslav Krejzlík, babička z otcovy strany Anna Štěpánková a sestra Anna, 1967
Václav Štěpánek (vlevo) s vysvědčením z první třídy, vedle něj bratranec Jaroslav Krejzlík, babička z otcovy strany Anna Štěpánková a sestra Anna, 1967
Václav Štěpánek (s houslemi, druhý zprava), besedy Geografického ústavu AV ČSSR ve sklepě Augustiniánského kláštera na Starém Brně, 2. polovina 80. let 20. století
Václav Štěpánek (s houslemi, druhý zprava), besedy Geografického ústavu AV ČSSR ve sklepě Augustiniánského kláštera na Starém Brně, 2. polovina 80. let 20. století
Václav Štěpánek (vlevo) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie; psaní reportáže ve válečné zóně Dvor na Uni, na styku samozvané Republiky Srbská krajina se zbytkem Charvátska během rozpadu Jugoslávie. Reportáže se posílaly faxem, nebo se diktovaly do telefonu; vedle redaktor Kristián Chalupa, červenec 1991
Václav Štěpánek (vlevo) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie; psaní reportáže ve válečné zóně Dvor na Uni, na styku samozvané Republiky Srbská krajina se zbytkem Charvátska během rozpadu Jugoslávie. Reportáže se posílaly faxem, nebo se diktovaly do telefonu; vedle redaktor Kristián Chalupa, červenec 1991
Václav Štěpánek (vlevo) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie, vedle místní obyvatel a jeden z vojáků charvátské domobrany; na obědě na frontové linii, vesnice Kozibrod u řeky Una, 1991
Václav Štěpánek (vlevo) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie, vedle místní obyvatel a jeden z vojáků charvátské domobrany; na obědě na frontové linii, vesnice Kozibrod u řeky Una, 1991
Václav Štěpánek (druhý zprava) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie, vedle redaktor Antonín Hošťálek a poslanec charvátského parlamentu za českou menšinu Siniša Njegovan Stárek, Pakrac, 1992
Václav Štěpánek (druhý zprava) jako redaktor a válečný zpravodaj Lidové demokracie, vedle redaktor Antonín Hošťálek a poslanec charvátského parlamentu za českou menšinu Siniša Njegovan Stárek, Pakrac, 1992
Lidová demokracie - Václav Štěpánek, (vpravo) s vedoucím brněnské redakce Liborem Janem a disidentkou a herečkou Divadla na provázku Evou „Trudou“ Vidlářovou na předvolební schůzi komunistů, 1992
Lidová demokracie - Václav Štěpánek, (vpravo) s vedoucím brněnské redakce Liborem Janem a disidentkou a herečkou Divadla na provázku Evou „Trudou“ Vidlářovou na předvolební schůzi komunistů, 1992
Václav Štěpánek (uprostřed) jako redaktor Lidové demokracie s exilovým spisovatelem Antonínem Kratochvilem a redaktorem kulturní rubriky a básníkem Tomášem Mazáčem při rautu na střeše domu v sídle redakce Lidové demokracie v pasáži na ulici Běhounské, 1992
Václav Štěpánek (uprostřed) jako redaktor Lidové demokracie s exilovým spisovatelem Antonínem Kratochvilem a redaktorem kulturní rubriky a básníkem Tomášem Mazáčem při rautu na střeše domu v sídle redakce Lidové demokracie v pasáži na ulici Běhounské, 1992
Václav Štěpánek, vpravo, jako redaktor Lidové demokracie. Během sepisování reportáže o moravských vysočinských hospodách. Kadov, hostinec u Janečků, 1993
Václav Štěpánek, vpravo, jako redaktor Lidové demokracie. Během sepisování reportáže o moravských vysočinských hospodách. Kadov, hostinec u Janečků, 1993
Při kosení luk na Bílých potocích nedaleko Valašských Klobouk; kosení pořádá Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka z Vlašských Klobouk, 1995
Při kosení luk na Bílých potocích nedaleko Valašských Klobouk; kosení pořádá Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka z Vlašských Klobouk, 1995
Jako starosta Slováckého krúžku na oslavě 99. narozenin Oldřicha Krejčího v Kyjově; zleva Bohunka Pavlíková, manželé Marie a Jan Pavlíkovi, Jura Petrů, Jaroš Homola, Václav Štěpánek, Kyjov, duben 2013
Jako starosta Slováckého krúžku na oslavě 99. narozenin Oldřicha Krejčího v Kyjově; zleva Bohunka Pavlíková, manželé Marie a Jan Pavlíkovi, Jura Petrů, Jaroš Homola, Václav Štěpánek, Kyjov, duben 2013
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
