Doc. PhDr. Václav Štěpánek Ph.D.

"Když začaly boje v Charvátsku mezi nově vzniklou srbskou autonomní oblastí Krajina a charvátskou domobranou, tak říkal [brněnský šéfredaktor Lidové demokracie Antonín Drobný], ať jedu. A od té doby jsem v Jugoslávii byl několikrát a vždy jsem o tom psal. Bylo to nesmírně náročné, protože nebyly žádné maily a mobilní telefony. Takže posílat zprávy mailem, hledat někoho, kdo má nějaký mail, bylo obtížné. Ale kupodivu každá z těch znepřátelených stran měla novináře ráda, protože jim říkala tu svoji pravdu. Takže nás nechali poslat ten mail ze svých kanceláří. Takže daleko složitější než napsat reportáž bylo tu reportáž odeslat. Byli jsme tam jako chudí příbuzní, protože ti novináři ze Západu už měli satelitní telefony a další věci, o kterých se nám ani nesnilo. Vždy jsme vytáhli psací stroj a psali. Bylo to pochopitelně také hodně nebezpečné a hodně smutné. Já jsem totiž Jugoslávii vnímal jako stát, který se mi líbí a kde jsem chtěl dokonce zůstat. Už od roku 1987 jsem tušil, že se tam k něčemu schyluje, ale nikdo z nás si nedovedl představit, k čemu to povede. Bylo to pro mě bolestné. Dostal jsem se i do situací, kdy létaly kulky a nebylo to nic příjemného. Dvakrát jsem byl v ohrožení života. Ale daleko horší pro mě byly rozhovory s uprchlíky a lidmi, kteří přišli úplně o všechno. Oni věřili v tu Jugoslávii a teď se jim to sesypalo jako domeček z karet."