Ing. Karel Stein

„(Když se ti podařilo přijít na nějaký vlastivědný objev, zveřejňoval jsi to někde, nebo jsi to jen schraňoval ve svých archivech? Třeba Míla Nevrlý napsal knížky, někdo jiný zase dává příspěvky do časopisů…) Podobná témata dřív nikoho nezajímala, ani se o nich nedalo psát – každá tiskovina má nějaké určení a tyto věci byly jiného zaměření. Já jsem si to psal na psacím stroji s kopírákem a kopie jsem rozdával přátelům, například Mílovi Nevrlému nebo inženýru Bienertovi, tedy lidem, o kterých jsem si myslel, že by je to mohlo zajímat. Ale po pravdě jsem zjistil, že to většinu lidí zas až tak nezajímá, že to nejvíc zajímá mě. Potom jsem vydal knížku Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska, kde jsem ze svých poznámek využil to zajímavější.“

„Když se bavíme o česko-německých vztazích, je zajímavé, že má babička, která se narodila v roce 1900, říkala, že sudetští Němci rozlišovali Staročechy a Novočechy, ale ne v tom smyslu, jak se to učí ve škole – Staročeši byli ti, kteří přišli před rokem 1918 a přišli za prací. Většinou si brali německé ženy, doma se mluvilo německy nebo česko-německy. Říkala, že soužití bylo před rokem 1918 i na začátku první republiky naprosto bezproblémové a že teprve v průběhu první republiky, kdy byly důležité posty obsazovány Čechy a Němci museli z práce odejít, německé obyvatelstvo, které tu po staletí žilo, vnímalo jisté ohrožení ze strany Čechů, určitou čechizaci, takže se báli. Pak se k tomu přidala nezaměstnanost, takhle mi babička vysvětlovala, že došlo k nacionálnímu napětí.“