Prof. Ing., DrSc. Miroslav Šťastný

* 1932

  • „To už jsem byl v penzi krátce a byly problémy s tim Temelínem. První problémy začaly hned v roce 90, když se ten Temelín měl spouštět. Voni do toho zasahovali politici, do týhletý velký techniky, ono i dneska zasahujou politici, to slyšíte každou chvíli v televizi, jestli se bude Temelín dostavovat, nebo nebude dostavovat. Až že tady byl místopředseda vlády, já nevim vodkud, a ministr zahraničí a bavili se o Temelínu. Tak tenkrát to bylo podobný, ale takový, že se vlastně chtělo, abychom spolupracovali s Ruskem. A ty turbíny pro Temelín měly být původně 1000 MW z Ruska. Někteří vysoce postavení komunisti tohleto teda prosazovali skrytě. A zase byli jiní, rozumnější, kteří upozorňovali na to, že tady nebude co dělat a že to vyjde strašně draho, že si to musíme udělat sami. Takže jsme si ty turbíny vymejšleli sami. Jenom jednu věc, abychom tady symbolicky vyznačili tu spolupráci se SSSR, jsme si od nich vzali licenci pro ty turbíny, a to byly regulační ventily. Že je nebudem vyvíjet a oni že mají v provozu turbíny 1000 MW a ty regulační ventily taky, že si je vemem. Samozřejmě jaderný reaktory, na to se vzala ruská licence a vyráběly se potom ve Škodovce, pro Temelín i pro ostatní jaderný elektrárny taky. A teď zase v těch devadesátých letech vznikla situace, že politici a veřejnost přišli s tím, že vlastně na tom Temelíně u těch jaderných reaktorů je taková ta ruská elektronika a že je to zastaralý a že potřebujeme západní elektroniku, zejména americkou od firmy Westinghouse. A tak začaly rozhovory s Westinghousem, potom tam Westinghouse dodával nějaký věci a celý se to začalo táhnout. A táhla se ta dostavba skoro deset let, až do roku 2000. A už to vypadalo i tak, že nic nebude, že se elektrárna někomu prodá, Němcům zejména, že ti to dostaví a uvedou do provozu. Že my bychom asi nebyli schopni vůbec. A pak přišla Zemanova vláda sociálnědemokratická a byl tam místopředseda vlády Grégr. A ten Grégr, kterej byl současně místopředsedou vlády a ministrem průmyslu, tak prohlásil, že ten Temelín uvede do provozu, nebo že dá hlavu na špalek.“

  • „Pak jsme se tedy přestěhovali do Podkrkonoší, do Ústí u Staré Paky. Znáte Starou Paku? Byli jste tam někdy někdo? To je na cestě do Krkonoš. A to Ústí u Staré Paky, to byla taková malá vesnička a je tam textilní továrna a tam byl tatínek zaměstnán. A měli tam takovej dělnickej dům, kterému se říkalo kasárna. Von opravdu tak vypadal. My jsme tam byli rodina, pak se mi narodil bratr, byli jsme tam čtyři a měli jsme tam dvě místnosti. Takový ne moc velký. A suchej záchod byl na chodbě. Takže jsme žili docela chudě. Jinak to tam ale bylo moc pěkný a já jsem tam měl takovej vesnickej život. Ty děti mě tam naučily různý věci, jako že jsem uměl chodit bos po strništi. A běhali jsme po strništi. A byla tam spousta lesů, v tom Podkrkonoší, takže jsem byl velkej houbař. Chodil jsem na houby každej den, dokonce takovým způsobem, že jsem si ty malý tam nechával a pak jsem třeba za dva dny si pro ně zašel, aby poporostly.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byt pana Šťastného v Plzni, 11.12.2014

    (audio)
    délka: 46:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nesměl jsem učit na vysoké škole, protože bych nakazil studenty svým nevhodným politickým zaměřením

stastny orez.jpg (historic)
Prof. Ing., DrSc. Miroslav Šťastný
zdroj: Archiv pamětníka

Miroslav Šťastný je významná osobnost v oblasti české vědy - parních turbín a turbostrojů. Za svůj život získal mnoho titulů a ocenění. Dětství prožil v Bělé pod Bezdězem, kde se také 5. dubna 1932 narodil. Raný věk prožil s mnoha zážitky. Jeho budoucnost se začala odvíjet po nástupu na gymnázium v Jindřichově Hradci, kam nebyl málem přijat z důvodu nervozity u zkoušek. Poté pokračoval ve studiu na ČVUT v Praze. Po ukončení studia nastoupil do plzeňské Škodovky, kde začal vyvíjet spalovací turbíny do letadel a lokomotiv. Ze začátku byl ubytován na ubytovně, později se zde oženil a dostal přislíbený byt. V letech 1970-1993 byl vedoucím Oddělení výzkumu proudění v parních turbínách. Měl podíl na zvýšení výkonu parních turbín a zprovoznění turbín v Temelíně. Dodnes tyto turbíny pracují úspěšně v České republice a mnoha zemích světa. Podílel se na budování turbínových laboratoří ŠKODA a ZČU a přispěl ke zvýšení jednotkového výkonu parních turbín ŠKODA z 55 MW na 1000 MW. Má zásluhu také na tom, že byla uvedena do provozu Jaderná elektrárna Temelín. Za svůj život získal několik titulů na univerzitách, je členem řady národních i mezinárodních vědeckých a odborných společností. Vlastní dvanáct českých patentů a dva evropské. Za svoji neúnavnou práci v oblasti turbín získal několik významných ocenění - Medaili Za zásluhy II. stupně 28. října 2012 od tehdejšího prezidenta České republiky Václava Klause nebo například ocenění Česká hlava v roce 2008 v kategorii Invence. Nyní žije poklidným životem v centru Plzně, nadále pracuje na Západočeské univerzitě a příležitostně vypomáhá i v oblasti vědy.