Pavel Staněk

* 1927

  • „Do Kyjeva byla přesunuta výstava Expo, která byla předtím v Bruselu. Československá expozice byla tenkrát považovaná za nejlepší ze všech. A celá ta výstava byla přesunuta v roce 1960 do Kyjeva. Byla tam módní přehlídka, orchestr Ladislava Bezubky, hudba Hradní stráže a všecky věci, co byly na výstavě v Bruselu. Mělo to obrovský úspěch. Rusáci z toho byli nadšení. Taky tam byl jeden moudrý člověk, který přišel za mnou a ptal se: ‚A když bys chtěl jet do Vídně, tak můžeš?“ Odpověděl jsem, že nemůžu. Řekl, že jsme tedy na tom stejně. Byl to moudrý „Rusák“, který se nenechal obalamutit všemi těmi krásnými věcmi na výstavě. Věděl, že je u nás stejná nesvoboda jako u nich.“

  • „Na tom konkurzu nás bylo sedmnáct přihlášených z celé republiky. Uchazeči byli z Košic, Popradu, Bratislavy. Všichni se chtěli dostat do Prahy. Ten konkurz byl nejtěžší, jaký jsem kdy dělal. Byl taky nezvyklý. Normální konkurz na dirigenta vypadá tak, že vám dají něco domů, abyste se to naučil, a pak jdete k orchestru a máte to jako zkoušet. A pak vám dají něco, asi pět minut dopředu, co ten orchestr zná a co máte zadirigovat. Takto se normálně dělá konkurz na dirigenta. Kdežto tam to začalo tak, že nám dali notový papír a Vaculík říká: ‚Pište, pánové.‘ Sedmnáct jich tam bylo a skoro všichni odešli. Nechtěli to dělat, anebo to neuměli.“

  • „Vím, že byl pátek a sundávali jsme německé nápisy z obchodů. To si pamatuji. Pak vím, že se stavěly barikády. Tam, kde jsem bydlel, byla jedna. Už nevím, jak se ta ulice jmenovala, ale dnes je to, myslím, Milady Horákové. U té barikády jsem jako kluk taky stál. A když přijížděla shora od Letné německá auta s vojáky, tak u barikády zastavovali a my jsme ty Němce zavírali do sklepů okolních domů. Také si pamatuji, že jeden Němec se vytrhl a začal utíkat. Všichni se za ním rozběhli. Já ne, nebyl jsem v té první linii, ale slyšel jsem to pak vyprávět. Zaběhl někam do sklepa a oni ho tam prý rozšlapali. Ostatní Němci se nechali zavřít. Odevzdali zbraně a byli někde zavření.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 05.05.2023

    (audio)
    délka: 01:10:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 09.05.2023

    (audio)
    délka: 33:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Stál na barikádě s puškou a přál si, ať Němci nepřijdou

Pavel Staněk / 70. léta
Pavel Staněk / 70. léta
zdroj: archiv Pavla Staňka

Pavel Staněk se narodil 3. června 1927 v rodině poštovního úředníka v Praze. Jeho otec se v roce 1936 zabil na motorce. Za války chodil Pavel Staněk na gymnázium v Praze-Holešovicích. V závěru okupace v rámci nuceného nasazení čistil se spolužáky koleje a třídil balíky na poště. Během pražského Květného povstání v roce 1945 pomáhal povstalcům na barikádách. Po válce vystudoval obor kontrabas na pražské konzervatoři. Nastoupil v Československém státním souboru písní a tanců jako basista, ale brzy dostal nabídku převzít místo sbormistra. Jako sbormistr a dirigent pak působil v uměleckém souboru ministerstva vnitra, kde pracoval místo vojenské služby. Na začátku šedesátých let dirigoval orchestr v operetním Divadle na Fidlovačce v Praze-Nuslích. V roce 1963 přesídlil do Ostravy, kde získal místo šéfa Ostravského rozhlasového orchestru. Zůstal tam dvacet sedm let. Pro rozhlas také skládal vlastní hudbu. Jako komponista a instrumentalista se prosadil doma i v zahraničí. V pokročilém důchodovém věku oslepl v důsledku onemocnění zeleným zákalem. V roce 2023 žil v Ostravě.