Leonides Socías Calzada

  • „Další generace? To je katastrofa! Říkám ti, naše generace se považuje za fidelisty (ty, co podporovali Fidela Castra), ale měli jsme životní výsledky. Byli jsme zvýhodněni v mnoha ohledech. Protože nelze popřít, že revoluce udělala mnoho věcí v náš prospěch. Ale všechny tyto věci, které byly vytvořeny, se postupně zničily. A myšlení současné generace je ospravedlněné právě tím, že všechny tyto věci byly ztraceny. Byli jsme sportovní velmocí, ale sport tady už neexistuje. Byli jsme lékařskou velmocí, ale v zemi už není žádná zdravotní péče. Měli jsme vzdělávací systém, kde jsi mohl studovat, co jsi chtěl. Mohl sis vybrat jakýkoliv obor. Dnes je vzdělání v této zemi v žalostném stavu.“

  • „Obecně naše generace věřila ve změnu. Tehdy jsme se mohli nazývat fidelisty (ty, co podporovali Fidela Castra). Věřili jsme Fidelovi, čekali jsme na změnu. Mnozí z nás neemigrovali, protože jsme doufali v tu změnu, která ale nikdy nepřišla. Čekali jsme na ni a rozhodli jsme se neemigrovat a dál podporovat proces, který jsme měli. Až jsme si nakonec uvědomili, že ta vytoužená změna nikdy nepřišla.“

  • „Dříve jsi s 20 pesy vyřešil situaci a nějak ses přizpůsobil. Dneska s 10 tisíci pesy neuděláš nic. Tak které Zvláštní období je těžší? To, kdy nebylo nic, nebo to, kdy je všechno, ale nemáš k tomu přístup? Protože ekonomicky nemá obyvatelstvo přístup k nezbytným produktům. Tehdy, když se něco objevilo, mohl sis to koupit. Proto když to hodnotím, říkám, že teď je Zvláštní období ještě horší než tehdy. A tehdy se hledalo řešení, jak se z něj dostat. Kdo najde řešení tentokrát?“

  • „Maleconazo bylo, myslím, prvním povstáním, prvním výbuchem nespokojenosti, který se v zemi objevil. Do určité míry proto, že vychází z nového pocitu ohledně některých opatření, která byla přijata a poškodila několik rodin. Nemám žádné pevné argumenty a důkazy, protože je to jen to, co se šířilo, co se říkalo, co se povídalo – že to souviselo s potopením remorkéru 13 de Marzo, že rodiny protestovaly proti tomu, co se stalo. Neznám skutečná fakta, která se stala. Ale mám to od několika členů rodin, které začaly protestovat, aniž by si představovaly, co se stane, ani že by se k nim lidé přidají. A tak malá skupina vyšla do ulic protestovat a najednou, bez očekávání a překvapivě, se k nim začali přidávat další a další lidé, až se z toho stalo něco mnohem většího. Zažehla se jiskra, která přerostla v poměrně vážné nepokoje, během nichž došlo v důsledku toho ke značně nepříjemným událostem. Protože pak přišla protireakce. Byla to skupina obyvatel, která se střetla s takzvanými kontingenty. A došlo k mnoha nepříjemným situacím – k násilí, k odsuzování jednou stranou, k protestům druhou stranou. Ale bylo to něco, co nikdo nečekal.“

  • Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Dnes si stěžují jak ti, co Fidela podporovali, tak ti, co byli proti němu“

Leonides Socías Calzada se narodil na Kubě a vyrůstal ve společnosti formované ideály kubánské revoluce. Byl součástí těch, kteří pevně věřili v revoluční proces a důvěřovali, že přinese budoucnost plnou stability a rozvoje. Během svého života byl svědkem vrcholných momentů Kuby v oblasti vzdělání, medicíny a sportu, ale také postupného úpadku těchto úspěchů. Během Zvláštního období v 90. letech pracoval na kubánských železnicích, což mu umožnilo udržet si určitý stupeň stability uprostřed krize. Byl svědkem klíčových událostí v kubánské historii, například Maleconaza, prvního velkého lidového povstání proti vládě v roce 1994. Postupem času se jeho vnímání země změnilo. Zatímco v mládí systém bránil, dnes porovnává současnou krizi s krizí 90. let a považuje ji za ještě horší kvůli inflaci a nedostupnosti základního zboží. Domnívá se, že dříve panovala větší jednota a naděje, zatímco nyní zůstala pouze nejistota. Jeho příběh je příběhem obyčejného Kubánce, který zažil největší chvíle prosperity své země, ale také její postupný úpadek.