„S příděly? Normálně, prostě s tím, co mají Kubánci na talíři dneska… Já dneska na talíři nic nemám, protože jsem musel doslova jídlo shánět po ulicích. Ale běžně jím to, co všichni Kubánci – rýži nebo fazole, protože hlavní chod si nemůžu dovolit každý den. Nikdo si ho nemůže dovolit každý den.“
„Souhlasím s tím, že na Kubě jsou milionáři.“ „A souhlasíte s ekonomickou svobodou? A co je podle vás svoboda slova?“ „Kuba je svobodná, každý si tu může cestovat, jak se mu jen zlíbí.“ „Skutečně?“ „Ano.“ „Miguelito, kolikrát jste byl v zahraničí?“ „Jen jedinkrát, když jsem jel na misi v Angole.“ „A proč jste pak už necestoval?“ „Protože mi nikdy nepřišlo zajímavé cestovat.“
„Nikdy jsem nechtěl být militantním komunistou. Jsem fidelista, ať to stojí, co to stojí, podporuji Fidela (Castra). Ale ne komunistický režim.“ „Jinými slovy – komunismus je pro vás něco jiného než fidelismus?“ „Ano, než fidelismus.“ „A co raúlismus (sympatie k režimu Fidelova bratra Raúla Castra)?“ „Ne, raúlismus ne, protože raúlismus je něco naprosto jiného, je úplně mimo.“
„Ošetření, co mi tady na Kubě poskytli, bylo nejdřív… No, přijel jsem sem, ošetřili mě, uzdravil jsem se, a pak pro mě poslali letadlo, co mě odvezlo do Guantánama, a pak jsem se vrátil do Havany na další ošetření a pak… Dali mi auto a další věci, mohl jsem si od nich koupit ledničku, sestavu do obývacího pokoje, další do ložnice, jídelny, pračku, mixér, tohle všechno.“ „Oni vám to prodali?“ „Ano, za hodně nízkou cenu… z vojenského rozpočtu.“
Miguel Ángel Gómez Caboverde se narodil 29. září 1966 na Kubě v rolnické rodině, která se později přestěhovala do města Guantánamo. Roku 1985 se dobrovolně přihlásil na vojenskou misi do války v Angole, kde strávil 18 měsíců a kde byl 13. srpna 1986 vážně zraněn výbuchem bomby a kdy přišel o obě oči. V listopadu téhož roku se vrátil zpět do Guantánama a o rok později se stal předsedou Národní asociace slepců a osob se zhoršeným zrakem (ANCI – Asociación Nacional de Ciego y de Baja Visión). Ekonomickou krizi tzv. Speciálního období v 90. letech takřka nezaznamenal, poněvadž žil z finanční podpory asociace. Žije v Guantánamu spolu se svou ženou, dcerou a vnučkou a dodnes je přesvědčeným fidelistou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
