Jan Sláma

„V první řadě jsme měli pořád před očima Muzeum, kde byly zbytky po střelbě. To nějak udržovalo v bdělosti všechny, kdo se zúčastnili. Pamatuju se, že se tam vymlátil Aeroflot, že demonstranti nějak zlikvidovali Aeroflot, já jsem se toho teda nezúčastňoval, toho vymlácení. Pamatuju se na připravené bílé přilby v přilehlých ulicích, jak my jsme byli na Václaváku a všechny ty... a v těch ulicích byly připravený ty auta s vodou a obložený dělnickými kádry a vojáky, milicionáři a vojáky. Potom po nějaké době se to vytáhlo a začali stříkat, lidi ustupovali a mizeli.“

„My jsme se tady seznámili v těch uvolněných letech s jedním Angličanem, Paul Oestreicher se jmenoval, a ten jezdil sem tam do Prahy a jednou nás vzal na tu Ionu, v šedesátém osmém roce. Měl přednášet o tom, jaké má... jak cítí optimisticky vývoj na Východě. Ale potom ve středu ráno nám bušil na naši celu na dveře a říkal: ‚Máte Rusy v Praze.‘ Odjel autostopem do Londýna a my jsme odjeli za ním vlakem. My jsme tady měli toho nejstaršího syna v Praze u známých. Tento Paul Oestreicher nám nabídl, jestli chceme emigrovat, že nám to zařídí všecko. Ale my jsme řekli, že ne, že nechceme, a vrátili jsme se. Důvodem bylo prakticky to, že jsme tu měli nejstaršího syna a za druhé prostě nějak tu emigraci jsme nepovažovali za správné řešení.“