Vedla mě víra
Josef Škrobák se narodil 7. září 1925 v chudé malorolnické rodině na Valašsku. Otec pracoval přes léto na poli a v zimě si přivydělával prací v lese. Matka se starala o domácnost. Pamětník měl dva starší bratry a sestru. Od mládí byl vychováván v evangelické víře a navštěvoval hodiny náboženství. Aby se za války vyhnul totálnímu nasazení v Třetí říši, nastoupil jako lesní dělník v obecních lesích. Na konci války zažil několik střetů německých protipartyzánských jednotek s odbojáři. Při přechodu fronty v květnu 1945 bylo ostřelováno dokonce i bezprostřední okolí domu Škrobákových. Po válce musel absolvovat základní vojenskou službu - tu prožil nejprve u minometného oddílu v Hlučíně, kde sloužil především jako řidič nákladního vozu, a později byl převelen k vojenskému báňskému oddílu v Orlové. Zde zažil i tragédii na Dole Doubrava, při které zahynulo devatenáct havířů. Po propuštění do zálohy pracoval nejprve v rodinném zemědělství a později i kvůli neúměrně vysokým požadavkům na zemědělské dodávky odešel pracovat do Zbrojovky Vsetín. V roce 1954 se oženil a ve stejném roce nastoupil na pětiletou brigádu v dolech na Ostravsku. I zde se ovšem projevil jeho celoživotní smysl pro spravedlnost - kvůli nespravedlivě určené výši mzdy vystoupil z odborové organizace. V roce 1959 se Josef Škrobák vrátil spolu s rodinou na rodné Valašsko - do domu manželčiných rodičů. Práci získal opět ve Zbrojovce Vsetín jako servisní technik a odmašťovač strojů. Vedle své profese nadále pracoval pro evangelickou obec ve Valašské Bystřici. Jako kazatel dojížděl do evangelických sborů po celém tehdejším Československu. V roce 1985 odešel do penze, stále však pokračoval s prací kazatele. Spolu s manželkou Majkou vychovali tři děti, mají devět vnoučat a deset pravnoučat.