„Snažil jsem se vysvětlit panu, tedy soudruhovi, náměstkovi, že mám zlepšovací návrh, který mi pořád nechce komise uznat. On říká: ‚Jaký?‘ Já říkám: ‚To je jednoduché, máme plán zahraničního vývozu a ten se nám podaří splnit naprosto jednoduše takto: Vyvezeme české plánovače do západního Německa, ti tam zavedou náš systém plánování, tím zruinují tamní hospodářství, že tam pak můžeme vyvážet cokoli.‘ Vyprávěl jsem mu to takovým anekdotním způsobem a kamarádi mě pak kopali pod stolem: ‚Vždyť on je zodpovědný na ministerstvu za plán!‘ On to přešel velkoryse, ale už jsme nebyli kamarádi.“
„Při každé zahraniční cestě jsme museli psát takzvanou cestovní zprávu, kde poslední odstavec byl: s kým jsem se setkal a zda mě někdo nekontaktoval. Protože jsme to měli samozřejmě jako povinnost, měli jsme takovou krásnou větu: ‚Po dobu své služební cesty jsem nikoho nepotkal a vyjma služebních otázek jsem o ničem nejednal. Podpis.‘“
„Smůla byla v tom, že jsme se šli rozloučit s kamarády a řekli jsme si, že vyjedeme ráno v šest. Rozloučení se samozřejmě bez lahve neobešlo, tedy ne že bychom ji vypili, ale zdržel jsem se. Z Technoexportu nám tak stačili zavolat, že ten den vypukla Šestidenní válka na Středním východě a že nikam nejedeme. Tak si představte to rozčarování, když už je člověk nachystaný, už má nastartováno, že vyráží, a nejede nikam. Naštěstí válka skončila za šest dnů a nás za tři týdny pustili a jeli jsme trasu přes Balkán, Istanbul a Ankaru.“
Život je nutné brát vážně a musíme se snažit, abychom to někam dotáhli
Rudolf Skaunic se narodil v roce 1934 v moravském Kyjově. Po studiu stavebnictví v Brně se živil jako stavbyvedoucí a později projektant. Práce ho zavedla na dlouhý čas do ciziny, strávil několik let v Iráku, Sýrii, ale i v Libyi a Barmě. Jako specialista na vodní stavby se zde podílel na stavbě mnoha továren, elektráren a dalších zařízení. Po revoluci v roce 1989 se stal jedním z majitelů stavební firmy PSG, podniku s přetrvávající tradicí, sahající až ke svému zakladateli, Tomáši Baťovi. Rudolf Skaunic zemřel 2. ledna roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!