Doc. MUDr. Miloše Sedláčková

„Takže jsem udělala zkoušku a dostala jsem se do sekundy reálky. Asi po půl roce – tu dobu si přesně nepamatuji – za mnou přišel ředitel, vyvolal mě ze třídy a oznámil mi, že musím odejít ze školy. A já jsem nevěděla proč. Měla jsem z toho v hlavě velký zmatek, protože máma přede mnou celou tuhle záležitost skrývala. To už táta nebyl naživu. My jsme byli v Církvi československé (husitské), náboženství mě tam učil biskup Novák. A u toho jsem brečela. Přišla jsem domů a máma mi musela něco říct o tom židovství, protože já jsem neměla vůbec tušení, o co jde.“

„Tamním kolegům můžu jen poděkovat, že mě naučili všechny vyšetřovací metody v gastroenterologii, a postupně se za mnou na polikliniku začali stahovat pacienti z kliniky. Já jsem se začala zaměřovat na gastroenterologickou problematiku a bez uzardění – ať to někdo připouští, nebo ne – můžu říct, že jsem v podstatě zakládala dětskou gastroenterologii. Já jsem byla taky první, kdo zavedl endoskopické vyšetřovací metody u dětí.“

„To byl ohromně elegantní člověk, který, jak já jsem ho jako dítě nebo dorostenka mohla poznat, by asi nikomu neublížil. On byl něco, čemu se říká fajnový člověk. Jeho odbornost posuzují jiní lidé, na to já nemám, ale já ho pamatuji jenom jako člověka, který byl k těm dětem milý, vždycky příjemný. Já nepochybuji, že měl taky svoje, ale to se mě nedotklo.“

„Myslím, že jsem se u těch Dismanů naučila něco, co nemá současná generace herců. My jsme museli umět mluvit, museli jsme umět artikulovat, využívat hloubky tónů a prostě celou techniku řeči. To nás tam učili. A musím říct, že mě to ovlivnilo asi na hodně dlouho. Nejenže jsem se pak ještě věnovala podobné činnosti, ale taky jsem přednášela medikům nebo jsem přednášela na odborných fórech, i v zahraničí, a vždycky jsem měla dobrý pocit, že mi lidé rozumějí.“