Petr Schönfeld

* 1949

  • „Měli jsme na sobě akorát bílý trenýrky a zbytek opálená těla, o kterých se tvrdilo, že snad máme opalování povinné. To nebyla pravda, akorát jsme měli, když jsme něco dělali, chodit svlečený do půl těla. Dotáhl jsem to až na Strahov, dotáhl jsem to do první řady před prezidentskou tribunou, takže jsem ty stojky a různý další kolotoče, veletoče dělal před nejvyšším stranickým vedením. A taky, když jsme tam nabíhali na tu pláň, tak jsme tam nabíhali za hromového, měli jsme na to 55 vteřin, tak jsme nabíhali za hromového ,hurá‘ a někdo tehdy přišel na to, a teď dámy prominou, že když se místo ,hurá‘ křičí ,kurva‘, tak že to zní úplně stejně, takže moje vzpomínka na spartakiádu 75 před soudruhem Husákem je jediná krásná, jak tam těch deset tisíc vojáků vbíhá a z plných plic řve ,kurva’, a oni tleskaj a jsou nadšený, jak teda jsme s tím režimem a jak ho ubráníme, a tak.“

  • „Mělo to jednu podmínku, že musel během tý vysoký školy vychodit takzvanou vojenskou katedru, ze které já jsem byl dvakrát vyloučen. Jednou, protože jsem tam nechodil. A podruhý, protože když podplukovník Šraut... oni tam vždycky velitele dávali poměrně ostře inteligentní důstojníky, abychom jako seznali, jak to v tý armádě chodí, takže když nám podplukovník Šraut v Motole, kde byly takový baráky, kam jsme chodili, dřevěný, tak nám v zimě jednou svítil baterkama na zátylky a kontroloval, jestli máme předpisově ostříhaný vlasy, který měly být dva centimetry nad límec. A já jsem tehdy nosil, jak se říkalo, deku a mě tohle strašlivě popudilo, tak jsem, když tehdy mně svítil na ten krk, tak jsem se otočil a do tý baterky, já jsem mu neviděl, protože mi svítil do očí, tak jsem mu řekl, že je khaki mozek. Teď jsem dvě vteřiny slyšel, jak on nadechuje, a pak teda ten řev. A tyhle ty dvě vteřiny, kdy jsem měl ten dobrej pocit, že to jsem mu tedy ukázal, tak tyhle dvě vteřiny mě stály ten druhej rok. Takže jsem odešel místo jednoho na dva roky na vojnu.“

  • „My jako studenti jsme proti tomu jako chtěli hodně protestovat a tehdy vznikla ta první studentská stávka, která byla tuším v listopadu 68. Byla to stávka okupační, my jsme na těch fakultách spali. Ta naše fakulta byla takový informační centrum, protože byla, jak řečeno, v Celetné ulici a přiléhala, ten trakt byl průchozí, a mohli jsme chodit jak do Celetný ulice, tak do těch prostor rektorátu, kde se vycházelo na Ovocnej trh. Tam jsme měli takový informační centrum, nikoho jsme na tu fakultu nepouštěli, koho jsme nechtěli. Já jsem v tu dobu hrál házenou, byl jsem víc osvalenej než teď, teď mám ty svaly jinde, než jsem je měl tehdy. Tak mě jako mladýho prvoročáka osvalenýho, tak mě jmenovali šéfem ochranky celé budovy a všech těch vůdců toho studentského hnutí. Mezi který, dělal jsem tedy bodyguarda takovýmu malýmu klukovi, kterej byl strašně agilní, kterej všechno znal, všechno uměl, všechny okecal, nějakej Vladimír Železný, posléze ředitel a zakladatel televize Nova.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Libčice nad Vltavou, 04.12.2023

    (audio)
    délka: 01:12:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tak jak to v Čechách bývá, byl to velký poryv nadšení, který rychle polevil

Petr Schönfeld na střední škole
Petr Schönfeld na střední škole
zdroj: archiv pamětníka

Petr Schönfeld se narodil 11. října 1949 v Libčicích nad Vltavou. Po absolvování gymnázia nastoupil v roce 1967 na žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Tam prožíval události Pražského jara i studentské stávky po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Po začátku normalizace se snažil o emigraci, ale jeho plán byl odhalen, takže zůstal v Československu. Během vojenské služby nacvičoval na spartakiádu v roce 1975. Od roku 1968 pracoval v Zemědělských novinách, kde se po revoluci v roce 1989 stal šéfredaktorem. V devadesátých letech vystřídal několik prací v mediální produkci. Zakládal mimo jiné deník Blesk a později pracoval v zoologické zahradě.