„Měli krávy, asi tři krávy měli. Babička měla vždycky kozu jednu, pluh. Jak se hospodařilo dříve, kravičky se zapřáhly za pluh, pěstovali obilí, brambory samozřejmě musely být, řepu, jen ty obyčejný věci. A děda, ten se tady upracoval, protože zemřel už v jednasedmdesáti, protože chodil do těch dolů sedmadvacet roků rubat uhlí, a přišel domů a vždycky říká: ‚Mámo, nalej mě tu prostějovskou a udělej mi chleba se špekem, já jdu na pole.‘ Vždycky takhle, to se mi moc líbilo. A opravdu obyčejně žili z toho, co jim dům dal.“
„První školní den, to musím říct, že jsem byla trochu přepadlá, protože jak jsem žila tady na kopci na samotě a pak najednou třída dětí, tak jsem ani nevěděla, čí jsem pomalu. Ale musela jsem si zvyknout, i když to bylo těžký. Musím se přiznat k jedné věci, že jako dítě v Dolním Sedle jsem se v té třídě moc dobře neměla, protože mě i bili, tahali za copy, protože jsem byla napůl Němec, napůl Čech, a jak bylo to osidlování... Já se těm lidem nedivím, protože co se způsobilo, ale já jsem jako dítě za to nemohla. Takže to bylo pro mě až takový... Až potom myslím, že babička to dala na pravou míru. Šla tam, že měla ty český kořeny, tak to vždycky trochu dala do nějaké roviny, aby to bylo dobrý.“
Annelies Schölerová se narodila 21. srpna 1943 v Liberci. Matka měla česko-německý původ, otec byl německy hovořící sedlák Ernst (Arrnošt) Prade. Rodina žila v obci Horní Vítkov u Chrastavy, která se v důsledku mnichovského diktátu stala součástí nacistické třetí říše. Otec pamětnice musel nejdříve zásobovat německou armádu, později do ní narukoval a padl na východní frontě. Maminka pamětnice se musela po válce z Horního Vítkova vystěhovat. Útočiště našla v domě svých rodičů v nedalekém Horním Sedle u Hrádku nad Nisou, kde Annelies strávila krásné dětství. Ve škole ji její česká babička nechala zapsat jako Anežku, aby ji uchránila před problémy kvůli německému původu. Od čtrnácti let pracovala v hrádecké textilce STAP, později absolvovala ekonomickou školu a získala zaměstnání v další hrádecké továrně — Vulkan. Po sametové revoluci obdržela restituční vyrovnání za majetek zabavený její rodině. V roce 2021 žila v Horním Sedle.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
