„Nikdo nepochybuje o tom, že nejdemokratičtější a nejsvobodnější volby se konaly v roce 1990, a to volby do Nejvyšší rady. Volby do Národního shromáždění v roce 1995 byly již z poloviny zfalšované. Volby v roce 1996 byly zfalšovány úplně. Všechny následující volby byly zfalšované od začátku do konce, nemluvě o různých mechanismech falšování. To vedlo k tomu, že lidé začali být lhostejní.
Vždyť je to jedno, dělají si, co chtějí, není lepší vzít si pět nebo deset tisíc drachem a jít volit toho, koho řeknou? Podvody se také staly důvodem, proč byli lidé zklamaní demokracií. A to brutální převálcování demokracie, které se odehrálo během těch třiceti let, přinejmenším během posledních pětadvaceti let, vedlo k tomu, že teď jsou lidé k událostem spojeným s Karabachem opravdu lhostejní, či ještě hůř – pololhostejní.“
„Stát a státní instituce jsou vytvářeny se zcela odlišnými cíli v závislosti na základní myšlence. Je založena na demokracii, nebo na autokracii, totalitě? Základem sovětského systému byla vláda jedné strany, jednoho člověka, vše se dělalo, vytvářelo tak, aby se stát stal nástrojem v rukou jednoho člověka. Mnoho lidí stále nechápe tento mechanismus, kdy se stát stal nástrojem v rukou jedné osoby.
Arménie to zcela zdědila po Sovětském svazu, protože SSSR měl v koloniích své pobočky, kterým se říkalo republiky, a koloniální úřady fungovaly na stejném principu, protože bylo mnohem snazší podřídit jednoho nebo dva jednotlivce Kremlu a shromáždit v jejich rukou celou místní vládu, než se vypořádat s těmi, které by vznikly volebním nebo skutečně demokratickým mechanismem.
Je přirozené, že i Arménie byla plně vybavena principem autokracie. Když se vás například zeptám, kdo byl arménským premiérem, možná nebudete znát tehdejšího premiéra, ale když se vás zeptám, kdo byl Demirchyan, přirozeně budete vědět, protože tajemník strany nebo představitel ústředního výboru byl ústřední postavou. Systém vložil kormidlo státu do rukou této jediné osoby. Kormidlo státu svěřené do rukou jedné osoby má strašné důsledky.“
„Arménii devadesátých let mohu popsat takto: první Nejvyšší rada, která se tehdy ještě nejmenovala Národní shromáždění a která vznikla v aktivní atmosféře celonárodního hnutí, byla svým složením poměrně zajímavá. Byli to lidé, kteří se stali poslanci bez peněz, bez uplatnění pozic, díky svým individuálním schopnostem a oddanosti národním otázkám.
První Nejvyšší rada byla institucí nesrovnatelně vyšší úrovně, stejně jako tehdy vzniklá vláda, zpočátku pod vedením Vazgena Manukyana a později i dalších. V té době, až do let 1992–1993, byla politická aktivita v Arménii stále na vzestupu. A právě díky tomuto vzestupu se nakonec podařilo vyřešit karabašskou otázku ve prospěch arménského lidu.
Smutné bylo, že i ty odhodlané síly, které se v devadesátých letech dokázaly dostat k moci, ve zkoušce moci selhaly. A je velmi nešťastné, že kvůli neschopnosti obstát v této zkoušce začala již v letech 1993–1994 tradice upřednostňování osobních zájmů. A postupně jsme začali budovat tzv. personalizovaný či totalitní stát, zejména proto, že k tomu silně přispělo sovětské dědictví.“
„Ještě před hnutím v roce 1988, v letech 1968 až 1969, kdy jsem byl postgraduálním studentem v Moskvě, jsem založil arménský klub zabývající se národnostními otázkami. Po demonstracích v Jerevanu v roce 1965 se politická atmosféra v Arménii zlepšila. Byl tam mladý muž jménem Vrezh Hambardzumyan, na jeho návrh jsem klub založil. Snažili jsme se pracovat prostřednictvím měkké síly. Od té doby jsem znal jak Vazgena Manukyana, tak Davita Vardanyana [politik, člen karabašského výboru, bývalý poslanec] a další. Jedním slovem, od sedmdesátých let jsme zahájili polopolitické aktivity.“
Arshak Sadoyan se narodil 22. února 1940 v Jerevanu. Jeho otec padl v boji během druhé světové války. Pamětník studoval na Jerevanském polytechnickém institutu, poté absolvoval Jerevanskou státní univerzitu. Je matematikem. V letech 1968–1970 studoval na postgraduálním kurzu Moskevské státní univerzity. V těchto letech se nepřímo začal angažovat v politice, stal se členem skupiny zabývající se národnostními otázkami. Arshak Sadoyan vyučoval na Jerevanské státní univerzitě přibližně dvacet let.
Dlouhá léta byl členem strany Národní demokratická unie (NDU), v jejímž čele stál Vazgen Manukyan, první arménský premiér, bývalý ministr obrany a spoluzakladatel Karabašského výboru.
Po získání nezávislosti Arménie se Arshak Sadoyan stal poslancem Nejvyšší rady (nyní Národního shromáždění). Poslancem byl sedmnáct let. Do roku 2003 byl poslancem parlamentu za frakci Národní demokratické unie. V roce 2001 založil stranu Národní demokratická aliance, která byla součástí parlamentní aliance Spravedlnost vytvořené v roce 2003 (spolu s Lidovou stranou Arménie, Republikou, Ústavněprávní unií, Národní demokratickou unií, Demokratickou stranou Arménie). Byl také členem Veřejné rady Arménie.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
