Stanislav Doubek

„Podmínky v base... V těch Valdicích ani nebyly pro tu jedničku (první nápravnou skupinu) připravené cely, jako že bychom byli na cele čtyři nebo šest... tam to byla taková hala, kde nás bylo sto padesát. Sto padesát na jednom podlaží, třípatrové postele, zima jako v morně, protože jsme nastoupili v prosinci a v lednu byly dvacetistupňové mrazy, okna rozbitý, no teplo tam nebylo. Byly tam čtyři záchody a čtyři kohoutky na vodu.“

„Po tom trámu jsme vylezli do půlky kostela a tam jsme napsali jméno Dubček. A to tam bylo asi deset let. Protože všichni se tam báli vylézt. My jsme tam vylezli, samozřejmě posilnění, nic se nám, chválabohu, nestalo, jen jsme to tam napsali.“