Karel Sádlo

* 1952

  • "Bylo to takové překvapivé, jak byli velmi perfektně informovaní. 'Co máte od pátera Jaloveckého?' 'Nic, co bych od něj měla?' 'Ale paní, vždyť my víme, že tolikátého a tolikátého jste odcházela ze sakristie a nesla jste v ruce balíček. Co jste v něm měla?' 'No, asi nějakou bonboniéru, já nevím, tak někdy dával pro děti čokoládu…' 'No ne, vždyť my víme velmi dobře…' A tak do té míry dávali najevo, že vědí, až jí to ujasnili, že tedy od něj dostala vkladní knížku, kterou měla uschovat. No tak samozřejmě ji musela vydat a potom byla pozvaná jako svědkyně k soudu. Odtud se vrátila velmi vyvedená z míry, to si teda dost dobře pamatuju, jak byla šokovaná nebo zdrcená. Říkala: 'To bylo strašné!' On to byl pán, takový udělaný, takový robustní pán. A ona říkala: 'On byl hubený, že na něm šaty jen visely, chyběly mu nějaké zuby... Ten musel zkusit!'"

  • „O tom, jak v nedalekém Radvánově byl hospodář Mára, který měl ve vsi autoritu. A když nikoho nemohli zlomit do toho družstva a všichni říkali: 'Leda kdyby šel Mára…' A on nechtěl, tak to dopadlo, že se ztratil. Že šel večer krmit dobytek, a pak tam našli v tom chlévě pohozené dřeváky, což se tenkrát nosilo. A pak po několika týdnech ho našli v nedalekém rybníce, kde měl uvázané kamenné koryto. A tak se z nějakých náznaků usoudilo, že ho v noci tam v tom chlévě omámili a odvezli ho do takové rozvodny v lese, tam ho nechali umřít hlady a pak ho hodili do toho rybníka. A nic se nevypátralo. Nic. Postupně se nad tím zavřela voda.“

  • „Karel Satoria, to byl taky takový jako... – ten plul v mnoha proudech. Takže jsem jel za ním a říkal jsem mu to, jak mě nutí tím podáním vysvětlení, a on říká: 'Hele, to je jednoduchý recept. Musíš se dostavit, ale žádej, k jakému trestnému činu máš vypovídat. A jinak se nebav o ničem.' No, tak jsem toho využil, a když jsem se příště musel dostavit k podání vysvětlení, tak jsem požadoval, aby mi ujasnili, k jakému trestnému činu mám vypovídat. No, a to bylo píchnutí do vosího hnízda! 'Komu jste to řekl? To není z vaší hlavy! Kdo vám to poradil? Nějaký zákon! Vy se budete ohánět zákonem? Ty zákony nebyly dělané pro vás, ty byly dělané pro nás! My vám ještě osladíme život! Budete rád, že se budete stěhovat z píseckého okresu! O práci přijdete! Postavte se ke zdi, vyprázdněte kapsy!'“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.10.2024

    (audio)
    délka: 01:28:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ty zákony nebyly dělané pro vás, ty byly dělané pro nás

Karel Sádlo, patnáctiletý, s maminkou Alžbětou Sádlovou, rozenou Kašparovou
Karel Sádlo, patnáctiletý, s maminkou Alžbětou Sádlovou, rozenou Kašparovou
zdroj: Archiv Pamětníka

Karel Sádlo se narodil 26. listopadu 1952 v Písku do rodiny hospodáře Karla Sádla a jeho ženy Alžběty Sádlové, rozené Kašparové. Rodina bydlela v Křižanově na Milevsku. V 50. letech rodinu donutili vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Od roku 1971 studoval teologii v semináři v Litoměřicích a stýkal se s významnými církevními činiteli. Státní bezpečnost (StB) ho 20 let nutila ke spolupráci, on ale odmítal. V roce 1977 nedokončil seminář, nastoupil vojenskou službu k pohotovostnímu pluku na letišti v Přerově, navštěvoval bytové semináře. O rok později se oženil s Marií Fojtovou a narodilo se jim šest dětí. Po vojně nastoupil do katolické Charity, později do Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení (ZVVZ) jako mistr expedice, kde pracoval do roku 1989. V roce 1990 se stal trvalým jáhnem v Křižanově, postupně činnost rozšířil na čtyři farnosti. V roce 2015 odešel do důchodu, jáhenskou službu však vykonával i v roce 2024, kdy žil v Křižanově.