Z Čech na Balkán a zase zpět
Miroslava Rybárová, za svobodna Valentová, se narodila 15. září 1927 v Nové vsi na území tehdejší Jugoslávie. Její rodina zde žila již od dob Rakouska-Uherska. Celá vesnice byla téměř stoprocentně česká. Otec pracoval jako kovář. Miroslava byla nejstarší z dětí, po ní se rodičům narodila sestra a v roce 1943 také bratr. Rodina vlastnila malé hospodářství, na kterém Miroslava hodně pracovala, i proto chodila do školy jen čtyři roky. Během války vesnice zažila průchod různých bojových skupin. Nejdříve důstojníci jugoslávské armády utíkali před Němci. Poté tudy prošli noví němečtí okupanti a následně se zde střetávali partyzáni s jednotkami vykonávajícími okupační moc. Vesnicí procházeli tzv. čerkézi bojující proti partyzánům, ti rodině zabavili mnohý majetek. Vesničanům vyhrožovali ustašovci, četníci, kteří jako Chorvaté nenáviděli Srby. V okolních vesnicích docházelo k vraždění. Nakonec přišlo i do Nové Vsi. Místní pomáhali partyzánům, což vyprovokovalo četníky k hrůznému činu: upálení deseti místních žen. Poté se Miroslava přidala k partyzánům a s nimi ve skupinách Svaz mládeže a Česká brigáda přežila až do konce války. Po jejím skončení se zúčastnila dosidlování českého pohraničí. Po svatbě v roce 1946 se s manželem rozhodla zůstat na Vysočině, kde žije dodnes.