Šárka Růžková

* 1926

  • „Po tom nábřeží jsme chodili, až už tam byl klid a lidé tam nechodili, jenom hlídka tam byla. Oni to tak obcházeli, celou tu budovu. Tak my jsme čekali, až zašli, jak zašli, tak ten kamarád, oni měli takový signál, když byl doma, tak ti kamarádi se tak jako svolávali takovým signálem. Tak on ten signál zapískal a za chvilenku už z té střechy šel provaz dolů, na tom byl dopis, my jsme ho honem dali pryč, přivázali jsme tam, my jsme mu tam přinesli takový pytlíček, moc jsme velký nemohli, že. Tam nějaké jídlo, buchty, on měl strašně rád buchty, tak maminka vždycky čerstvou buchtu upekla, no a ještě nějaké dobroty k tomu, dala to do toho pytlíčku, to byl takový ušitý pytlíček. No a my jsme ten pytlíček přivázali na tu šňůru a on zas zapískal, ten kamarád, a bratr to začal vytahovat nahoru.“

  • „My jsme tak žili. Můj tatínek byl horníkem. Pracoval na šachtě Ignát v Mariánských Horách. A tam u toho každého bytu jsme dostali, kdysi se tomu říkalo chlívek. My jsme tam chovali prase, měli jsme tam kozu. Já jsem chodila kozu pást. Tam, jak jsme bydleli, tam byly kdysi jenom louky, pole. Kousek za náma byla cihelna. Jak jsem přišla ze školy, tak jsem chodila tu kozu pást.“

  • „On pracoval ve Vítkovicích a tam byla nějaká sabotáž. Tak ho odvezli. Bylo jich více, nebyl jenom on sám. Čtyři nebo pět jich tam bylo. Něco tam udělali. Tak je odvezli do Ostravy. Říkalo se tomu Krajzák. To byla veliká budova u řeky Ostravice, jak se jde na Slezskou Ostravu. Dole byly kanceláře a nahoře byli vězni. On byl úplně na samém vrchu, taková okénka tam byly… Když tam pobýval čtrnáct dní nebo měsíc, přišla za námi jedna paní a řekla, jak bysme se s ním mohli spojit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava-Poruba, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 26:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejradši jsem měla ty malé děti

Šárka Růžková - Portrét z mládí
Šárka Růžková - Portrét z mládí
zdroj: archiv pamětníka

Šárka Růžková, rozená Golombková, se narodila 18. dubna 1926 v Ostravě-Mariánských Horách. Její otec Emil Golombek pracoval jako horník na Dole Ignát. Matka Alžběta byla v domácnosti. Měli ještě o pět let staršího syna Jaroslava. Šárka vychodila obecnou a měšťanskou školu v Ostravě. Po absolvování se nedostala na učební obor švadlena a dva roky strávila v Ústavu Milosrdných sester svatého Kříže, kde se učila šít, vařit a podobně. Poté si udělala půlroční kurz na ošetřování dětí v kojeneckém ústavu v Zábřehu. Na umístěnku byla poslána do kojeneckého ústavu v Křenovicích, kde zůstala až do konce války. Seznámila se zde se svým budoucím manželem. Za války tajně nosila do vězení jídlo svému bratrovi, který byl zatčen za účast na sabotáži ve Vítkovických železárnách. Je pamětnicí bombardování Ostravy. Po válce nastoupila na dětské oddělení nemocnice ve Vítkovicích. V roce 1949 se vdala za Jaroslava Růžka a o rok později se jim narodila dcera Jaroslava. V 60. letech se manželé přestěhovali do Poruby a pamětnice nastoupila do místních jeslí. Dva roky před důchodem začala z ekonomických důvodů pracovat v místním kovošrotu jako střihačka a palička. Dnes, v roce 2019, žije se svojí dcerou v Ostravě-Porubě a její největší radostí je půlroční pravnučka Valentýnka. Celý život zasvětila dětem a nejradši měla ty nejmenší.