Petr Růžička

„Chodili tam za mnou divný lidi, tvrdili, že mají také paragraf sto, a tahali ze mě rozumy. Jeden přišel, že utečeme. A já mu řekl, že bychom utekli z vězení ještě do většího vězení a tím by to pro nás skončilo. On, že to má připravené, já mu řekl, že s ním nikam nejdu. Pěkně si to na mě zase nachystali. Když jsem to měl čtrnáct dní do výstupu, člověk se těší, že půjde domů, rodiče mi psali a byli u mě na návštěvě. Tak se stalo něco úplně strašnýho, nedovedu si odpustit, že jsem byl tak slabý. Řekli, že mám nějaké jednání, čekali na mě dva estébáci z Plzně z krajské správy. Jeden tlustý a hodný, druhý hubený a hnusný. Ty na mě vybalili fascikl a řekli, že mě zavřou znova, že dostanu šest let v Minkovicích, což byla horší věznice než Plzeň Bory, byli tam vrazi. Řekli, že tam mi to tak znepříjemní, že možná odtud ani nevylezu. Jednání trvalo několik hodin. Pak vyndali vázací akt, dali mi ho na stůl a řekli, abych podepsal, že to není žádná špatná věc. Jak jsem byl vyčerpaný a v hajzlu, tak jsem to podepsal. Řekl jsem si, tak co, za měsíc jim řeknu, že na ně seru, že to dělat nebudu. Oni ale velmi chytře, pomalu pracovali, měli čas a já se stal agentem StB. Pojal jsem to tak, že když jsem od nich krytý, tak budu dělat takový věci, za který by mě normálně museli zavřít, a fakt jsem to dělal.“

„Mně přišel příkaz, ať jedu do Plzně a na Borech opravím nějaké žárovky. A ještě mi velitel řekl, že to mám dobré, protože jsem si psal žádost, že chci jet na Rock and rollové Vánoce do Lucerny. ‚Tak já ti dám opušťák,‘ řekl mi. Týden v Plzni byl o ničem, občas jsem vyměnil žárovku nebo trubici. Den předtím, než mě zatkli, jsem opravoval nějaké světlo na garáži u zdi věznice na Borech, a já si říkal, že je to strašné, že bych se tam nechtěl dostat. Ráno mi řekli, že mě odvezou do Nepomuku, což bylo dvacet minut jízdy. Přijela škodovka, taková divná, a jel jinudy, ptal jsem se, kam jede, on mi řekl, že se musí někde zastavit. Odvezl mě na Krajskou správu Vojenské kontrarozvědky. Tam byl major... kapitán... Ladislav Tichý. Řekl mi, že jsem u výslechu z důvodu podvracení zřízení, hanobení a urážek socialistického režimu, vyzdvihování kapitalistického zřízení. Milion věcí na mě vysypal a já přemýšlel, všechno jsem mu vyvracel. Řekl mi, ať si říkám, co chci, že mají asi deset svědků, kteří to potvrzují. Šlo o to, že bylo v únoru desáté výročí Jana Palacha. Já měl na pásku záznam pohřbu. Mě vytočilo, že vůbec nikdo, ale nikdo nevěděl, kdo to byl Jan Palach. Deset let po tak šílené věci upálení a demonstraci v Praze. Že to nevěděli kluci z Popradu, jsem bral, ale tam byli kluci z Prahy, Mostu, Písku. Tak jsem jim tam udělal školení, to jsem tomu dal.“