Ivan Ruller

* 1926  †︎ 2018

  • „Zmizeli a nevěděli jsme kam, kdy, proč. Tady třeba bydlel doktor Weigel, který ten dům postavil, a ten měl syna a dceru a ti najednou byli pryč. Právě jenom synové od pana ředitele Mince, co postavil tu vilu pod vládní vilou, tak těm se podařilo emigrovat a ti se vrátili po 45. roce, ale pak zase spadla klec a postupně se zase vraceli zpět do Anglie. To všechno prostě zmizelo. A ty zážitky s tím německým elementem byly drsné, poněvadž oni se chovali dost neurvale. Když jste na ulici potkali Hitlerjugend a někdo nesmekl klobouk, tak jste dostali do zubů. Ale zase soudruzi se v ničem neodlišovali, když byly procesy s Miladou Horákovou a Slánským, tak oni toho Urválka, který měl projev, vysílali v Brně přes megafon a hučeli do vás, takže jste tomu neunikli. Prostě to bylo strašné.“

  • „A po válce ty tři roky, to bylo nadechnutí, které v 48. vzalo za své, a v té společnosti byla cítit příprava na puč a bylo jasné, že se ta komunistická elita připravuje k převzetí moci. Oni měli už na škole studenty, kteří věřili té ideologii, protože tady byl pro ně výhodný psychologický moment. V tom národě byla nálada proti nacismu, nacisti vyvolali válku, Rusové je porazili a soudruzi to dokázali využít. Ale jistě tam byla celá řada konfidentů, kteří pomáhali soudruhům, takže tak.“

  • „My jsme až do konce války byli nasazeni v Brně v průmyslu. Napřed jsme byli ve fabrice, kde byly soustruhy, a pak jsem až do konce války plnil v jedné malé firmě kyslíkové bomby a to byla dost fuška, tam jsme dělali ve dne i v noci. Tam jsem byl s jedním kolegou ze stejného ročníku a zažili jsme tam nálety, tak to jsme běhali do Cacovic, a když tam bylo bombardování, tak jsme se schovali pod vanu. A bylo to zajímavé i tím, že v Brně nejezdily tramvaje, takže já jsem musel ráno brzy vstávat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 31.10.2017

    (audio)
    délka: 03:08:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Své rodné Brno bych nikdy nedokázal opustit

7825-portrait_former.jpg (historic)
Ivan Ruller
zdroj: vlastní

Ivan Ruller se narodil v Brně 17. listopadu roku 1926 do rodiny stavitele Čeňka Rullera. Prostředí, ve kterém vyrůstal, ho odmalička formovalo a přivedlo k architektuře a výtvarnému umění. Studoval u světoznámých architektů – například u Bohuslava Fuchse nebo Bedřicha Rozehnala. Ruller ostře nesouhlasil s komunistickým režimem, s politickými procesy, které probíhaly v 50. letech, a tak ho v roce 1952 postihla perzekuce. Byl vyhozen z fakulty architektury a pro tehdejší režim se stal na mnoho let nežádoucím. Přesto je autorem zajímavých a ceněných staveb. Z brněnských realizací jsou to především budova Ingstavu a sportovní hala Rondo. Z pozdějších realizací se podílel na výstavbě pavilonu E na výstavišti a rovněž mu patří autorství architektonického řešení náhrobku básníka Jana Skácela. První zkušenosti získal Ivan Ruller v brněnském Potravinoprojektu. Vystřídal pak řadu projekčních ústavů – Stavoprojekt, Chemoprojekt či Elektroprojekt Brno. V letech 1968 až 1979 působil v Útvaru hlavního architekta, pak se živil jako samostatný architekt. Podílel se na řadě projektů a zúčastňoval se domácích i mezinárodních soutěží. Podílel se také na návrzích rafinerií na Šrí Lance či v Pákistánu. Spolupracoval s UNESCO na vybudování muzea historie v libyjském Tripolisu. V zahraničí byl a je uznávanou osobností. Doma byl ale u bývalého režimu v nelibosti pro své postoje a nesouhlas s totalitními praktikami. V letech 1970 až 1989 mu zakázali členství ve Svazu architektů a více než dvacet let nesměl publikovat ani učit. Dokázal si však udržet odstup a nebál se pracovat se „zakázanými“ umělci, jako byl Vladimír Preclík či Olbram Zoubek. Po revoluci se mohl znovu vrátit na Vysoké učení technické v Brně, kde byl čtyři roky děkanem Fakulty architektury. Je držitelem medaile Za zásluhy v oblasti umění. Obdržel zlatou medaili VUT, získal Cenu Vladimíra Karfíka za pavilon E brněnského výstaviště a „Za zásadní přínos v urbanismu a architektuře“. Obdržel Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo. Ivan Ruller zemřel v březnu roku 2018 ve věku 91 let.