Petr Rosmanik

„Došlo tam v jedné vesnici u Olomouce k vraždě celé rodiny – dvě malé děti a matka. Ruský, teď nevím, jestli to byl praporčík, nebo dokonce důstojník, ale byl to voják z povolání, nebyl to žádný záklaďák, se vloupal do baráku a byl tam překvapen matkou s dvěma dětmi a on je utloukl kladivem. Samozřejmě našli jsme ho, důkazně jsme to podložili, byl odsouzen k trestu smrti, ale jestli to bylo vykonáno, nebo to nebylo vykonáno, nevím. Tak nějak se nám doslechlo, že nebyl vůbec odsunutý, že když ho jednou někam převáděli, tak ho jednoduše do týlu střelili a tím to bylo ukončené.“

„Já jsem do komunistické strany musel vstoupit, ale to už jsem byl na prokuratuře. Zhruba tak dva roky poté, co jsem tam přišel, tak mi bylo nabídnuto kandidátství. Já jsem o to moc nestál, protože mě žádné schůze nebavily a do té doby jsem se ani o politiku nikdy nijak nezajímal. Tehdy žádné politické strany ani nebyly, tak o co se zajímat, že. Pak mi bylo řečeno, že nemusím do té komunistické strany vstoupit, ale pokud do ní nevstoupím, tak nemůžu sloužit na vojenské prokuratuře.“

„Potom, když už jsem byl v té Vojenské hudební škole, odpadly mi volnočasové aktivity a už jsem se jenom musel věnovat učení, tak jsem se učil velmi dobře. Tam už jsem nebyl rozptýlen, a navíc jsem byl nucen, protože když se chtěl člověk dostat na vycházku, tak musel mít studijní výsledky. Vycházka byla dvakrát v týdnu, protože ještě byly pracovní soboty. Byla třeba ve středu a v neděli, a když se člověk na tu vycházku chtěl dostat, tak opravdu musel mít dobrý prospěch. Jinak mu velitel roty řekl: ‚Dobře, tak půjdeš, ale třeba až v sedmnáct hodin, protože do té doby budeš mít samostudium, aby sis zlepšil špatnou známku, kterou jsi během týdne dostal.‘“