„To se dělalo v sobotu ještě v tu dobu a bylo srocení na fabrickým dvoře, že prý bylo přepadený nějaký auto s penězma. A maminka tam šla, zeptat se, co je s tatínkem, a nějaká soudružka jí tam řekla: ‚Co je s vaším tátou, nás nezajímá, nás zajímaj naše poctivě vydělaný dělnický peníze.‘ Tak jsem tehdy kvůli tomu pochopil, co je to lůza.“
„Kdyby mohl z toho auta vyskočit, tak by to třeba dopadlo jinak, třeba by je odbouchl, on se taky účastnil první světové války. On byl narozen 1898, a když odmaturoval v Písku, tak šel do Itálie na frontu.“
„Kačor mu to chtěl v podstatě vysvětlit, co to byli ti Mašínové zač. Musel jsem ho držet, aby mu nedal přes hubu. (Přemysl Sobotka) říkal: ‚To musíte pochopit, jako za války jel vlak a vykolejili ho partyzáni a zemřel topič a mašinfíra.‘ Jenže válka nebyla. A on vysvětloval, že válka byla, ale jinak. Tihle doktoři by se neměli plést do politiky. Když jdou na medicínu, tak říkají, jaké je to pro ně poslání a jak to budou vykonávat, tak nevím, co dělají v politice.“
Doc. ing. Stanislav Rošický, CSc., se narodil 27. října 1942 v Čáslavi jako jediné dítě manželů Josefa a Julie Rošických. Jeho otce, bývalého prokuristu a hlavního účetního národního podniku Kovolis v Hedvikově u Třemošnice, zastřelili 2. srpna 1952 členové skupiny bratří Ctirada a Josefa Mašínových při přepadení auta vezoucího peníze určené na výplatu dělníků. V době tragické události bylo pamětníkovi necelých deset let. Ovdovělá matka poté přišla o služební byt a spolu se synem se přestěhovala z Hedvikova do Rychnova nad Kněžnou. Díky matčině podpoře Stanislav Rošický vystudoval Strojní fakultu Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Pracoval jako programátor, přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze a na katedře ekonomiky Univerzity v Hradci Králové. Stanislav Rošický žije v Rychnově nad Kněžnou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
