„Nechceš se bát autorit? Nedělej nic špatného a budou tě vychvalovat. A tady je v tom ten zmatek. Že na tomto místě, kde vedeme a vykonáváme své poslání, což je můj vlastní dům, kde pracujeme, spolupracujeme s církví Ježíše Krista, jsme trpěli pronásledováním, protože nám házeli kameny na střechu, rozbili nám střechu, obklíčili nám dům jednotkami, speciálními jednotkami. To se stalo během jedné události, kterou jsme zde pořádali, protože se domnívali, že jsme odpůrci kubánského vládního systému. My nemáme problémy s opozicí, nestavíme se proti kubánské vládě, pokud se něčemu postavíme, tak všemu, co souvisí se lží a zlem. Jsme v těchto věcech velmi radikální.“
„Když jsem byl zločincem, netrpěl jsem tolik pronásledováním mé osoby jako teď, když jsem pastorem a služebníkem Božího slova. Ptáte se, proč a je to jednoduše proto, že existuje duchovní boj. Říká se tomu boj o základy.“
„K pronásledování docházelo vždy. Bible mluví o tom všem utrpení, kterým bychom jako křesťané měli projít. Například zvěstovatel učil, že bychom neměli být překvapeni ze zkoušky ohněm, která nás potkala, jakoby se děla nějaká divná věc. Pro nás to není divné, říká, že se to muselo stát. Říká, že tento zákon chvilkového soužení v nás vytváří znamenitou váhu věčné slávy. Jinými slovy, pronásledování tu vždy bylo, je a vždy bude. Alespoň my jsme trpěli různými druhy pronásledování.“
„Kamkoliv jdeme, nemůžeme jít jen se slovem. Jsou místa, kam musíme vstoupit s činy. Například pracujeme s rolníky, a když je čas pracovat s rolníkem, nemůžeme přijít jenom se slovem, protože by nám řekli: ‚No, my teď pracujeme se spřežením volů, štípeme dříví, abychom postavili pec‘, nemůžu přijít jen se slovem, takhle oblečený, abych jim přinesl slovo. Musím si tyto šaty svléknout, vzít si jiné oblečení, stejné, jako oni, jim podobné, abych jim mohl poskytnout slovo, a takhle se k nim dostane slovo Boží tím nejlepším způsobem.“
Ibrahim Rosabal Viamontes se narodil ve městě Palma Soriano spadající do provincie Santiago de Cuba na východním konci Kuby. Jako dítě měl stejné sny a přání jako ostatní děti jeho věku. Byl vychován v dobré rodině s nepopiratelnými etickými zásadami. Žil však také pod tíhou extrémní chudoby, protože jeho rodiče mu ne vždy mohli dát to, co dítě jeho věku potřebovalo. Vyrůstal a zapletl se do kriminální činnosti, kvůli které byl uvězněn, především proto, že zohavil obličej jiného člověka. Pamatuje se, že během jedné rvačky málem přišel o život, a díky této skutečnosti poznal víru v Krista. Začal navštěvovat protestantský kostel a následně se rozhodl jít studovat na Instituto Bíblico Pentecostés [Letniční biblický institut], kde absolvoval jako evangelický pastor. V době rozhovoru vedl kostel se sídlem v jeho vlastním domě, kde se spolu s bližními věnoval charitativní činnosti. On i jeho farníci byli pronásledováni politickou policií a Státní bezpečností, protože se obě bezpečnostní složky domnívali, že jsou členy kubánské opozice. V roce 2021 žil v osadě Aguacate v Palma Soriano v provincii Santiago de Cuba.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
