Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ibrahim Rosabal Viamontes ()

• nace en Palma Soriano, municipio de la provincia Santiago de Cuba, República de Cuba

• proveniente de una familia muy pobre y de escasos recursos

• educado con buenos principios éticos por sus padres

• estuvo ligado a hechos delictivos, de joven

• fue recluido debido a que le desfiguró el rostro una persona

• conoce la fe y a Cristo debido a una pelea de la que fue partícipe y en la cual casi pierde la vida

• estudia en el Instituto Bíblico Pentecostés, donde se gradúa de Pastor Evangélico

• tiene su propia iglesia, en su domicilio particular

• tanto él, su familia y sus feligreses, han sufrido persecución por parte de la policía política cubana

• actualmente tiene 44 años de edad

• reside el poblado de Aguacate, Palma Soriano, provincia Santiago de Cuba, República de Cuba

Českojazyčná verze textu následuje po španělské verzi:

La provincia Santiago de Cuba, ubicada en el extremo oriental del país, desde siempre se ha conocido por estar marcada fuertemente por un movimiento opositor del gobierno cubano, especialmente el municipio Palma Soriano[1], de donde es oriundo Ibrahim Rosabal Viamontes, como el mismo se cataloga: “Un hombre de Dios, un hombre de fe”, quien reconoce no estar ligado a ningún movimiento político contrario a los Castro, pero eso no lo ha exceptuado de vivir, desde hace algún tiempo, en constante persecución.

La familia, los valores, la pobreza…

Ibrahim Rosabal Viamontes, nace en el municipio Palma Soriano, en Santiago de Cuba, rodeado de poquitísimos lujos: “Siempre fui un niño con muchísimos sueños, los que siempre tiene un niño de esa edad, pero mi familia siempre estuvo marcada por la pobreza extrema. Vivía en el reparto 10 de octubre, en la Calle Primera y el número de la casa recuerdo que era el 53. Mi familia, de escasos recursos, lo que si siempre me inculcaron fueron principios éticos. Siempre velaban porque fuéramos personas buenas”. Pero no siempre fue así: “Ya de adolescente empecé a ligarme y a andar con personas malas. Me vi ligado al mundo de la delincuencia. Hacíamos cosas muy malas, a pesar de que fui criado con buenos principios. Yo sabía que esas cosas no le gustaban a Dios, pero así y todo seguí guiándome por aquella gente que no me aportaban nada bueno a mi vida. Al cabo del tiempo me convertí en un potencial delincuente. Debo decir que también fui procesado penalmente por hechos de sangre, debido a que le desfiguré el rostro a una persona en una pelea. Estuve un tiempo recluido en prisión”.

La necesidad del cambio

En todo ese tiempo, Rosabal Viamontes siente que debe cambiar: “Sentía la necesidad de un cambio en mi vida y me di cuenta de eso cuando un día casi pierdo la vida en una pelea callejera. Me hicieron una herida en el cuello por la cual estuve casi muerto en el hospital. En esos días, muchísimas personas de la iglesia fueron a visitarme y a predicarme la palabra del Señor. Enseguida sentí la necesidad de ese cambio en mi ser. Tenía que cambiar, era necesario que lo hiciera. A mi salida del hospital comienzo a frecuentar una iglesia evangélica. Debo decir que puede que lo tenga que perder todo para darme cuenta que Dios me necesitaba”.

Entrega a Cristo

“Luego de un tiempo de reafirmación en la fe” cuenta: “Comienzo a interesarme por el ministerio evangélico[2]. Ya estaba entregado a Cristo, pero quería más. Es por eso que voy a estudiar al Instituto Bíblico Pentecostés, donde me gradúo de Pastor Evangélico y enseguida comienzo a trabajar como ministro en la iglesia local”. Rosabal también dice que no solo se dedican a predicar la palabra de Dios a las personas: “Hacemos muchísimas tareas. Por ejemplo, nosotros trabajamos con los campesinos y a la hora de nosotros trabajar con un campesino no podemos ir solamente con una palabra, porque ellos van a decir: ‘bueno, nosotros que estamos trabajando en estos momentos con una yunta de buey, trabajando picando leña para hacer un horno’, yo no puedo ir con una palabra, vestido de esta manera para administrarle una palabra. Yo tengo que quitarme esta ropa, ponerme la otra ropa, igual que ellos, semejante a ellos, para poder administrarle la palabra y así que le llegue la palabra de Dios de la mejor manera. Nosotros, con nuestras propias manos, trabajamos y le servimos de ejemplo a la comunidad”.

La persecución de los Cristianos

A lo largo de los siglos, se ha conocido datos sobre las persecuciones que han vividos los cristianos, por diferentes motivos. Ibrahim y su iglesia no han estado exentos de esta cacería de brujas: “Persecución siempre existirá. Ya lo dice la palabra de Dios. Por ejemplo, el Apóstol enseñaba que no nos sorprendiéramos del fuego de prueba que nos había sobrevenido, como si alguna cosa extraña estuviera aconteciendo. Esto no es extraño para nosotros, dice que esto era necesario que aconteciera. Dice que esta ley de tribulación momentánea produce en nosotros un excelente peso de gloria. Es decir que la persecución siempre hubo, siempre hay y siempre existirá. Y claro que a nosotros nos han perseguido aquí en Cuba. Hemos sido perseguidos por miembros del Partido Comunista de Cuba, por miembros de la policía política, por la Seguridad del Estado y todo porque piensan que somos contrarrevolucionarios y no es así. Nosotros somos muy revolucionarios, porque el significado de la palabra es cambiar todo lo que debe ser cambiado, como dice el Concepto de Revolución[3], dicho por Fidel Castro Ruz. Pero lo que si nunca seremos es Comunistas y no pensamos igual al gobierno. En este lugar donde nosotros estamos ejerciendo el liderazgo y ministerio, que es en mi propia casa, donde estamos nosotros trabajando, colaborando, con la Iglesia de Jesucristo, hemos sufrido persecución, porque nos han tirado piedras para el techo, nos rompieron el techo, nos rodearon la casa de tropas, las Tropas Especiales[4]. Esto sucedió en un evento que hicimos aquí, porque se suponía que nosotros éramos opositores al sistema del gobierno cubano. Nosotros no tenemos problemas con la oposición, nosotros no nos oponemos al gobierno cubano, nosotros si nos oponemos a todo lo que tiene que ver con la mentira y con las tinieblas. Sí somos muy radicales en cuanto a estas cosas”.

 

[1] Palma Soriano: municipio perteneciente a la provincia de Santiago de Cuba. https://www.cibercuba.com/noticias/2019-05-15-u135253-e42839-s27061-vivir-palma-soriano-estar-limbo

[2] Ministerio evangélico: es el servicio que un creyente realiza de acuerdo con una llamada particular de Dios, para la Iglesia y la misión de esta.

[3] Concepto de Revolución de Fidel Castro Ruz: https://www.presidencia.gob.cu/es/noticias/concepto-de-revolucion/

[4] Tropas especiales: https://www.ecured.cu/Avispas_Negras

 

Česká verze:

O provincii Santiago de Cuba, která se nachází v nejvýchodnější části země, bylo vždy známo, že je silně poznamenaná opozičním hnutím proti kubánské vládě, zejména pak obec Palma Soriano[1], odkud pochází i Ibrahim Rosabal Viamontes. Jak sám o sobě říká, muž odevzdán Bohu, muž víry, který nechce být spojován s žádným politickým hnutím proti bratrům Castrovým. To ho však od života v neustálém pronásledování od jisté chvíle neosvobozuje.

Rodina, hodnoty, chudoba…

Ibrahim Rosabal Viamontes se narodil v obci Palma Soriano v provincii Santiago de Cuba jen sotva obklopený luxusem. „Vždycky jsem byl dítě s mnoha sny, které děti v tomto věku mají, ale moje rodina vždy trpěla extrémní chudobou. Bydlel jsem ve čtvrti 10 de Octubre v ulici Calle Primera a pamatuji si, že v domě s číslem 53. Moje rodina s nepatrnými prostředky mi vždy vštipovala etické principy. Vždy se starali o to, abychom byli dobří lidé,“ vzpomíná Ibrahim na své dětství. Ne vždy tomu ale tak bylo. „Jako dospívající jsem začal chodit a stýkat se se špatnými lidmi. Zapletl jsem se do světa zločinu. Dělali jsme hodně špatné věci, ačkoliv jsem byl vychováván s dobrými zásadami. Věděl jsem, že Bohu se tyto věci nelíbí, ale i tak jsem se dál nechal vést těmi lidmi, kteří mi do života nepřinesli nic dobrého. Postupem času jsem se stal potenciálním zločincem. Musím říct, že jsem byl i trestně stíhán za krvavé činy, protože jsem během rvačky znetvořil obličej jednoho člověka. Nějakou dobu jsem byl ve vězení,“ přiznává smutně.

Nutkání ke změně

Po celou tu dobu Ibrahim cítil, že se musí změnit. „Cítil jsem potřebu změny ve svém životě a uvědomil jsem si to, když jsem jednoho dne málem přišel o život v pouliční rvačce. Měl jsem ránu na krku, kvůli které jsem v nemocnici málem zemřel. V těch dnech mě navštívilo mnoho lidí z církve a kázali mi slovo Páně. Okamžitě jsem pocítil potřebu změny v mém bytí. Musel jsem se změnit, bylo nutné to udělat. Po propuštění z nemocnice jsem začal navštěvovat evangelický kostel. Musím říct, že možná jsem musel všechno ztratit, abych si uvědomil, že Bůh mě potřebuje,“ vysvětluje zásadní rozhodnutí svého života.

Odevzdání se Kristu

„Po nějaké době utvrzení se ve víře jsem se začal zajímat o evangelické ministrování[2]. Už jsem byl oddán Kristu, ale chtěl jsem víc. Proto jsem šel studovat na Instituto Bíblico Pentecostés [Letniční biblický institut], kde jsem absolvoval jako evangelický pastor a následně začal pracovat jako ministrant v místním kostele,“ popisuje svou další cestu k víře. Ibrahim se však nevěnuje jen kázání Božího slova lidem. „Děláme spoustu věcí. Například pracujeme s rolníky, a pokud jde o práci s rolníkem, nemůžeme tam přijít jen se slovem, protože by nám řekli: ‚No, my teď pracujeme se spřežením volů, štípeme dříví, abychom postavili pec‘, nemůžu přijít jen se slovem, takhle oblečený, abych jim přinesl slovo. Musím si tyto šaty svléknout, vzít si jiné oblečení, stejné jako oni, jim podobné, abych jim mohl poskytnout slovo, a takhle se k nim dostane slovo Boží tím nejlepším způsobem. Svýma vlastníma rukama pracujeme a sloužíme jako příklad pro komunitu,“ vyzdvihuje rozmanitou činnost evangelického pastora.

Pronásledování křesťanů

Během století byly známy případy pronásledování, kterému křesťané z různých důvodů podléhali.  Ani Ibrahim a jeho církev tomuto honu na čarodějnice neunikli. „Pronásledování bude existovat vždy. Už slovo Boží to říká. Například zvěstovatel učil, že bychom neměli být překvapeni ze zkoušky ohněm, která nás potkala, jako by se děla nějaká divná věc. Pro nás to není divné, říká, že se to muselo stát. Říká, že tento zákon chvilkového soužení v nás vytváří znamenitou váhu věčné slávy. Jinými slovy, pronásledování tu vždy bylo, je a vždy bude. A samozřejmě, že nás tady na Kubě pronásledovali. Byli jsme pronásledováni členy Kubánské komunistické strany [Partido Comunista de Cuba], politické policie a Státní bezpečností, a to všechno proto, že si myslí, že jsme kontrarevolucionáři, což nejsme. My jsme naopak velmi revoluční, protože význam tohoto slova je změnit vše, co se musí změnit, jak říká Revoluční koncept[3] [Concepto de Revolución] Fidela Castra Ruze. Ale co když nikdy nebudeme komunisté a nebudeme smýšlet stejně jako vláda. Na tomto místě, kde vedeme a vykonáváme své poslání, což je můj vlastní dům, kde pracujeme, spolupracujeme s církví Ježíše Krista, jsme trpěli pronásledováním, protože nám házeli kameny na střechu, rozbili nám střechu, obklíčili nám dům jednotkami, speciálními jednotkami. To se stalo během jedné události, kterou jsme zde pořádali, protože se domnívali, že jsme odpůrci kubánského vládního systému. My nemáme problémy s opozicí, nestavíme se proti kubánské vládě, pokud se něčemu postavíme, tak všemu, co souvisí se lží a zlem. Jsme v těchto věcech velmi radikální,“ zdůrazňuje závěrem Ibrahim svůj postoj.

 

[1] Více o obci Palma Soriano ležící v provincii Santiago de Cuba na: https://www.cibercuba.com/noticias/2019-05-15-u135253-e42839-s27061-vivir-palma-soriano-estar-limbo

[2] Evangelické ministrování je služba, kterou věřící vykonává v souladu s konkrétním Božím kázáním pro církev a určitou mši.

[3] Revoluční koncept [Concepto de Revolución] Fidela Castra Ruze na: https://www.presidencia.gob.cu/es/noticias/concepto-de-revolucion/