„Ta výstava byla krásná a lidé říkali, že se půjdeme na tu výstavu podívat. Průvodkyně říkala: ‚Prosím vás, to už je měsíc vyprodané, to není možné.‘ Já jsem tam říkal ženám: ‚Nemáte náhodou dámské kalhotky nebo nějaké to prádlo?‘ – ‚Máme.‘ Tak já jsem přišel do kanceláře, dal jsem na stůl ty kalhotky a řekl: ‚Potřeboval bych dvacet lístků. Sejčas.‘ A já jsem je dostal. Ta vedoucí plakala nahlas, jak je to možné, že jsme se tam dostali.“
„Přišel jsem na fakultu. Musel jsem na kádrové oddělení. Přivítala mě nějaká paní, jméno jsem už zapomněl, a ta mi říkala: ‚Soudruhu doktore, víte, že tady nikdy nebudete docentem?‘ To bylo uvítání, když jsem tam přišel. Já jsem o nic takového nežádal. Krásné potom bylo, že ta paní s manželem po revoluci sehnali někde s manželem ranč v jižních Čechách a mají tam až do konce života krásné živobytí. Předtím byla na kádrovém oddělení a mně vyhrožovala. Člověk vidí, jak v tom českém národě je zajímavé se dívat na lidi, jak vlastně myslí a co vlastně myslí.“
„Tatínek se oblékl, že půjde do kostela, vzal si na výlet zlaté hodinky, ale byly pokažené, nešly. Dával si je pro ozdobu, jak byly pěkné. Vyšel a asi pět metrů od baráku na něj vyskočili Rusové a: ‚Davaj časy!‘ a vzali mu ty hodinky i s kusem klopy. ‚Nerabotajut.‘ A dali mu budíka, ten taky nerabotal, ale musel se jenom natáhnout. A to oni nevěděli. A ten nám šel ještě dvacet let. Tatínek přišel o ty svoje krásné hodinky. Ty sice nešly, ale byly pěkné, tak o to přišel. Ve vesnici se odehrál jeden šeredný případ. Vešli do domu, kde byl starý pán a Rusové po něm chtěli vodku a on neuměl rusky a přinesl jim vodu a oni ho zastřelili. Pak přišli dva důstojníci a oni ty kluky na místě odpráskli jak psy a odvlekli je pryč. Oni prostě chtěli dokázat, že mají disciplínu.“
Ruskou literaturu miluje. S Rusy měl ale tragické a smutné zkušenosti
Oldřich Richterek se narodil 1. ledna 1940 ve vesnici Lubojaty u Bílovce na severní Moravě. Jeho otec pracoval ve Vítkovických železárnách. Maminka zemřela v poměrně mladém věku. Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu. Po absolvování vojenské prezenční služby vystudoval na univerzitě v Olomouci ruský jazyk a literaturu. Zde se také seznámil se svojí manželkou, která studovala stejný obor. Po ukončení školy se oženil a přestěhoval se za manželkou do Kostelce nad Orlicí ve východních Čechách. Vyučoval na střední průmyslové škole a později na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Při zaměstnání vystudoval doktorát v oboru ruský jazyk a literatura. V roce 1980 nastoupil do zaměstnání na pedagogické fakultě v Hradci Králové. Vyučoval ruskou literaturu, věnoval se didaktice literatury a teorii literatury. Po roce 1989 se na nově vzniklé Univerzitě Hradec Králové habilitoval jako docent a byl jmenován vysokoškolským profesorem. Oldřich Richterek je významný rusista, odborník na tvorbu A. P. Čechova. Věnoval se také uměleckému překladu a specifickému tématu dialogu kultur, především pak česko-ruským kulturním vztahům. Napsal řadu odborných článků a publikací, přednášel na mnoha evropských konferencích. Působil v akademických funkcích jako děkan i rektor. V roce 2022 byl jmenován emeritním profesorem Univerzity Hradec Králové. S manželkou žil v Rychnově nad Kněžnou. Měli jednoho syna a dvě vnučky.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!