Jindřich Richter

* 1939

  • „A tam byli indiáni, s indiány Američani, posádka a tam jeden se nějak zakoukal do matky a furt aby, protože oni už měli za chvilku, za rok říkali, že pojedou do Ameriky, takže tam pojede taky. A ne, že ona musí jet dom. Tak on nám pomohl přejít hranice tajně z Německa do Česka. A on to byl poměrně vysokej oficír, tak vzal pět džípů plnejch vojáků a sjeli na hranice. My jsme byli v prostředku s matkou a s tím důstojníkem. Ty dva další džípy nalevo a napravo. A dal signál a začali oni střílet k nám. No, a tambyli Rusáci v tom lese, tak ti opětovali palbu. Teď se to všechno odhrnulo na ty boky, kde se střílelo a tam, kde jsme byli my, tak my jsme prošli. A tam už to bylo taky domluvený s jedním převaděčem.“

  • „Přišel 45 rok, červen a přišly takzvané Rudé gardy a ty německý rodiny všechny vyhnali ven z domů a tak. A tři dni jsme leželi u kláštera na tom parku a spali. Nás hlídali rudý gardy, to byli přisluhovači komunistů a Rusáci. No, a pak za tři dni jsme se všichni museli zvednou.“

  • „Konec války, květen, Američani útočili na Brno a chtěli bombardovat dnešní ZKL, tehdy to byla Osmarka, tam se opravovali tanky a to. Jenže nějakým omylem oni to shodili všechno tady na starý Brno, převážnou část. No, a nešťastnou náhodou plno těch mých kamarádů a kamarádek ze školky to potrefilo, páč ten zásah byl těma bombama na pivovar a ta školka byla naproti pivovaru. Dneska tam jsou takový jako paneláčky. No, a tehdá tam zahynulo 146 dětí. Většinou byly opařený a umřely na to opaření.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 24.01.2019

    (audio)
    délka: 36:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ožralý Rus na nás mířil pistolí

Jindřich Richter
Jindřich Richter
zdroj: PNS

Jindřich Richter se narodil 25. června 1939 v Brně do smíšené rodiny. Po anšlusu Rakouska musel jeho otec, který byl rakouského původu, narukovat do německé armády. Jindřichův starší bratr byl také odveden k wehrmachtu a narukoval v Maďarsku k SS, kde utrpěl popáleniny a zemřel. Na konci války pamětník unikl těsně bombardování, které zabilo většinu dětí ze školky, kam docházel. V květnu 1945 jej spolu s matkou vyhnali z bytu s ostatními Němci musel absolvovat pochod do Rakouska. Po půl roce ve sběrném táboře byli přesunuti do Stuttgartu, kde žili až do roku 1948. S pomocí amerického vojáka se jim podařilo vrátit zpět do Brna, kde setkali s otcem, který strávil několik let v sovětském zajetí. Jejich byt v Brně byl mezitím vyrabován a obsazen jinou rodinou. Jindřich v roce 1958 narukoval na vojnu k technickým praporům a následně pracoval v cementárně.