Ludvík Rezek

"Pak byl Hamr kolem jezera, tam se – pro zajímavost – třeba potom těžilo, to málokdo ví, chemickou cestou, to znamená, prali tam dolů kyselinu, protože se nedaly dělat normální překopy, protože tam byl písek. Třicet metrů hluboko písek, kolem jezera. Tam stačilo táhnout lžící a měl jste vybagrováno pro kanál. A na druhou stranu to zase odčerpávali. Ale vymklo se jim to z ruky, a byla tady [v Ostrově] celou dobu expertní skupina Rusů, v těch šestipatrových domech. Ale ti měli, pane, drezúru! Museli se dovolit vedoucího, jestli můžou na šachy nebo na pivo. To byli inženýři, včetně rodin tady byli. A přesto byli takhle držení. Byl tam nějaký politruk, který rozhodoval o tom, jestli půjdete na pivo, nebo nepůjdete. No a měli tam velký průšvih, protože se jim to tam provalilo, museli tam udělat takové velké vodní zábrany, protože se to dostávalo ven a všechno to sežralo, jak se říká lidově. Třeba úvazky, kde byly ty dvě šachty, tak museli koupit ze západního Německa speciální, které odolávaly těm kyselinám. No strašně peněz! A vemte si, každý rok se dává pět miliard na rekultivaci po Jáchymovských dolech. Pět miliard! To nikdo nikde neřekne, řekli to asi jednou nebo dvakrát, jinak se o tom nemluví. Pět miliard. Vemte si, co to bylo za svinstvo, že tam prali do té země tu kyselinu, která rozpustila ty rudy, a pak to na druhé straně odčerpávali a z toho to těžili zpátky."

"Maminka každý večer nadávala, že musela zastírat okna. Sebrali jim třeba korbel na máslo, to vše muselo být ve škole, aby většinu toho odevzdávali a nic si doma nenechávali. Je jasné, že to nebyla žádná legrace. No ona ale nebyla legrace ani potom, ty zemědělce brali, jak se říká lidově, na hůl, protože je chtěli donutit později soudruzi, aby šli do JZD [jednotné zemědělské družstvo]. Takže jim dávali vysoké dávky. Oni si třeba nemohli zabít prasátko jen tak, museli mít – to jsem chodil třeba s vajíčky – museli mít splněné všechny dodávky, tzn. od slepičky vajíčka, brambory, a to hodně dlouho, to bylo ještě před měnou, tzn. do roku 1953. Brambory se vozily na jedno místo, tam dostali 60 haléřů za kilo a oni si je obratem hned prodávali za šest korun, to znamená desetkrát víc! To byla zlodějina. A museli mít všecky dodávky splněné, aby dostali povolení, že si mohou to jedno prasátko zabít. A i z toho jednoho prasátka, co si zabili, museli odevzdat podle váhy tři až pět kilogramů sádla, na to byl speciální papír, který se musel do toho řeznictví odvézt. Tam vám dali papír, že jste to odevzdal, a pak to bylo v pořádku."