Zakazujete mi činnost, tak budu opravovat svaté
Bořivoj Rak se narodil v Praze 17. srpna 1932 jako páté dítě malíře Josefa Raka a Terezie Rakové. Vyrůstal na Břevnově a díky svým třem starším bratrům se přidal do skupiny skautů oddílu Legio Angelica. Po válce se zúčastnil několika jejich táborů. Po absolvování základní školy Na Marjánce nastoupil na Státní ústřední školu bytového průmyslu a poté pokračoval na Vyšší škole bytového průmyslu. Složil přijímací zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM), ale coby syn živnostníka a ruského legionáře nebyl z kádrových důvodů přijat. Po absolvování vojenské služby se ke studiu sochařství přihlásil podruhé a uspěl – nejspíš díky přímluvě pedagoga Václava Markupa. Na UMPRUM úspěšně studoval v ateliéru Josefa Wagnera a absolvoval u prof. Jana Kavana. Ve spolupráci s architekty pak působil až do roku 1969 v Plzeňském kraji, ale se ženou a synem žili v Praze na Letné. V době normalizace se kvůli svým protikomunistickým postojům stal nežádoucím a dosavadní práci nemohl vykonávat. Díky seznámení s architektem Jiřím Hrůzou se dostal k restaurátorství, což se stalo na zbytek života jeho hlavním povoláním a ve své nové profesi si získal respekt díky péči o díla Matyáše B. Brauna. Působil v Klášterci nad Ohří, Duchcově, Mostě nebo Oseku. V Mostě spolupracoval na projektu přesunu chrámu Nanebevzetí Panny Marie. V Praze se společně s Jiřím Novákem podílel na vytesání kopie Braunova sousoší Sen Svaté Luitgardy umístěné na 12. pilíři Karlova mostu. Svou restaurátorskou péči a umění také věnoval reliéfu tympanonu severního portálu Kostela Matky Boží před Týnem v Praze. Paralelně se po celou dobu věnoval i autorské sochařské tvorbě. Vytvořil například sousoší Zvěstování Panny Marie, které je nyní součástí kostela v Mariánské Týnici na severním Plzeňsku. Od sedmdesátých let žil v Mostu, kde se podruhé oženil a vychoval dceru. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin mu byla v Mariánské Týnici uspořádána retrospektivní výstava. V době natáčení rozhovoru (2019) žije v Unhošti.