„Tohle jsou ty nejcennější fotky, které kdybych nezachránil... díky tomu, že je nafotil otec mého spolužáka z píseckého gymplu. Jeho táta byl fotograf. A ten celou dobu během revoluce a osvobození lítal a fotil jednu fotku za druhou.“
„Pro mě jako kluka nebyl problém je (vojáky) přitáhnout k nám domů. Nejdříve jsem přitáhnul Amíka seržanta Moona. Takové krásné jméno Měsíc! A vzpomínám si na to, jak ležel ve vaně... To byla ještě tedy vana normálně na topení uhlím... Ležel dvě hodiny a říkal: ,To jsem si celou dobu, co jsem na vojně, nemohl dopřát. Já bych tady v tom nejradši usnul!‘“
„Před tím 6. květnem, to bylo období transportů. Od východu šel po táborské silnici den a noc nepřetržitě průvod německých civilních utečenců, vojáků, vojenské techniky, a jelikož to šlo od Táborky na Nový most a z Nového mostu k Přemyslově ulici a Pražskou na Novou hospodu, kde je odbočka na Lnáře, Blatnou a Strakonice, tak to bylo nepřetržitě: koně, technika – na čem se dalo utíkat, to tam táhlo.“
„Poprvé jsem viděl americké vojáky, když přijeli se shermany na Pražskou ulici, ústa od ucha k uchu, žvýkali a s radostí mezi dav kolem tanku rozhazovali žvýkačky, cigarety, konzervy...“
„Já uznávám jednu i druhou armádu. Já se na armádu dívám očima prostého vojáka, nikdy ne toho, který je nahoře a velí. Proto taky jsem mnohá rozhodnutí Eisenhowerovi zazlíval, poněvadž jemu šlo o Japonsko, o pomoc Sovětského svazu, a tak dále. To už je potom politika. Ale ti prostí vojáci nasazují svůj vlastní život.“
Richard Praus se narodil 25. května 1933 v Písku. Zde jako dvanáctiletý chlapec v roce 1945 zažil konec 2. světové války. Dodnes vzpomíná na osobní setkání nejprve s americkými a později i ruskými vojáky, kteří se na demarkační linii procházející Pískem setkali. Jeho otec byl profesorem lesnické školy a po válce odešel i s rodinou a dospívajícím Richardem do Ústí nad Labem. Vojnu absolvoval Richard Praus u chemické roty v Praze, v objektech Břevnovského kláštera. Natrvalo se do Prahy přistěhoval až v roce 1964 a pracoval jako odbytář v n. p. Potrubí. Po revoluci v roce 1989 se začal soukromě věnovat napravování obrazu minulosti. Inicioval v Písku vznik několika památníků připomínajících podíl americké armády na osvobození Československa v roce 1945. Podařilo se mu zachránit unikátní soubor fotografií ze dnů osvobození, jejichž autorem je písecký fotograf Langhans. Prausovo úsilí postupně přerostlo v založení občanského sdružení Buddies, které podobné aktivity zastřešuje. Richard Praus zemřel 21. února 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
