Politické procesy v Československu v éře stalinismu

Komunistické politické procesy v padesátých letech 20. století, zahájené po sovětském vzoru v zemích východního bloku, měly za cíl zlikvidovat, eliminovat, vystrašit odpůrce komunistického režimu. Tendencí k ostrakizaci jednotlivých osob a skupin z politických či národnostních důvodů se vyznačovalo již období v letech 1945-1948, po komunistickém puči v únoru 1948 nastolení totalitní zvůle v duchu sovětské diktatury stalinského typu již nic nestálo v cestě. Právní oporou politických procesů se stalo mimo jiné schválení nechvalně známého Zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. dne 8. října 1948 V první fázi se oběťmi policejně-soudní mašinerie stali představitelé nekomunistických politických proudů a církví, v duchu stalinské doktríny o hledání „vnitřního nepřítele“ se pak tento zrůdný systém obrátil proti některým svým strůjcům (nejznámějším příkladem byl proces s tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským). Tečkou za obdobím nejbrutálnějších politických procesů se pak stalo ustanovení tzv. Barákovy komise v lednu roku 1955, která poprvé nastolila téma revize některých rozsudků. Politické procesy v režii stranického represivního aparátu pak ve větší či menší míře zůstávaly nedílnou součástí uplatňování totalitní zvůle po celou dobu trvání vlády komunistické strany.