„Maminka slyšela, že jsou tři nebo čtyři rodiny, které dostaly certifikát, že mohou odjet. Tak řekla, že by chtěla odjet. Ale moje maminka nikdy nechodila nikam, protože byla domácí paní, nechodila na úřady. Otec řekl: ‚Něco ti povím. Já půjdu na OÚNZ (obvodní úřad národního zdraví, to byla zdravotnická organizace, kde pracoval), to je jediné místo, kam půjdu, a zeptám se, zda mě nechají odjet. Jestli chceš, tak můžeš jít na všechny ostatní úřady.‘ Bylo to asi devět nebo deset měsíců, co maminka chodila od jednoho úřadu ke druhému. Navzdory tomu, že předtím nikam nechodila ani nepracovala, tak to úspěšně dokončila, my jsme dostali certifikát a přijeli.“
„V Izraeli to bylo zcela něco jiného než v Československu, to je jisté. Ale rozhodla jsem se, možná, že je to má vlastnost a jsem taková, ale já jsem se rozhodla, že když jsem už tady, že to musí být v pořádku. Tak jsem se rozhodla, že to bude v pořádku.“
„Můžu vám říci, že jednou jsem ukončila jednu práci a ještě předtím, než jsem začala přednášet na univerzitě, tak jsem seděla se svou maminkou a pro Jad vašem – víte, co Jad vašem je – tak jsme spolu napsaly padesát dokumentů s padesáti jmény našich příbuzných, kteří se nevrátili z války. Zůstali většinou v Osvětimi anebo byli, jako například můj dědeček z maminčiny strany, odvezeni do Mauthausenu, a tam skončil. Bylo mu čtyřicet šest let.“
„Pamatuji si dobře, co se týče dětí. Když se ptáte, zda Židovka, nebo Nežidovka, bylo to tak: většinou to bylo v pořádku, měla jsem dobrý status ve třídě a cítila jsem se dobře. Ale někdy se děti hádají, že, a když jsme se hádaly a hádky přišly do vyšších tónů, tak mi nejdřív řekly: ‚Ty jsi hloupá‘, potom, protože jsem byla opravdu tlustá, mi řekly, že jsem tlustá, a potom, když i tohle se řeklo, tak mi řekly, že jsem Židovka. Tak to šlo – nejdřív ty normální, pak ty osobní nadávky a potom, že jsem Židovka. Tak to bylo.“
Ruth Landau, rodným příjmením Goldbergerová, se narodila 9. prosince 1946 v rumunské Kluži (Cluj-Napoca). Otec pocházel ze slovenské židovské rodiny, která ve dvacátých letech přesídlila do rumunské Transylvánie, maminka byla z rumunské židovské rodiny. Oba rodiče přežili holocaust, otec v táboře nucených prací a maminka v Osvětimi. V roce 1948 se Goldbergerovi s dcerou Ruth přestěhovali do obce Sládkovičovo na Slovensku, kde otec pracoval jako zubař. Pamětnice navštěvovala základní školu a první ročník gymnázia v Galantě. V dubnu 1961 se rodina vystěhovala do Izraele, kde žily matčiny sestry. Ruth Landau tam dokončila gymnázium a pokračovala ve studiu sociologie a politických věd na univerzitě. Pracovala jako sociální pracovnice, vdala se a založila rodinu. V osmdesátých letech s manželem žila několik let v USA, kde pokračovala ve studiu a obhájila doktorskou práci. V současné době vyučuje sociální práci na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pracuje na druhé disertaci, která se věnuje holocaustu na Slovensku. Ruth Landau žije v Tel Avivu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
