„Děda jel potom do Osvětimi. Je velmi zajímavá příhoda, jak oni přijeli do Osvětimi a jak se ví, na té rampě byl doktor Mengele. Plus další dozorci. A rozdělovali tam ty lidi. Když jel děda předtím ve vagónu, někdo mu řekl, že je třeba si vymýšlet a při rozdělování tvrdit, že je člověk dělník, tesař. Tyhle lidi nechají žít a jsou na těch pracech. Děda říkal, že neví, jak ho to napadlo, ale v tu chvíli, když tam ten Mengele byl, protože uměl dobře německy, řekl [po pravdě], že je komerční inženýr, že dokáže dobře vést administrativu. A ten Mengele kývl, že má jít na stranu přeživších. Zatímco ti, co si v ten den vymýšleli [dělnická] povolání, šli všichni na tu opačnou stranu.“
„Taky mě nevzali hned na školu. Udělal jsem přijímací pohovory, tenkrát byly takové předměty jako všeobecný rozhled. Tak se tomu říkalo. Od komise jsem dostal otázku rok 1948 a 1968. A já, jak jsem byl od prarodičů patřičně poučen, byť to nebylo taktický, tak jsem před komisí řekl, že to byl největší omyl v dějinách Československa. Když jsem pak viděl svoje výsledky, z odborných předmětů jsem měl průměr 1.0, ale bylo tam napsáno, že jsem politicky nepřizpůsobivý. Takže mě na medicínu nevzali.“
Martin Polák se narodil 27. března 1960 v rodině s židovskými kořeny. Jeho prarodiče Lev a Ida Gansovi, stejně jako matka Věra Gansová Poláková, byli na konci roku 1941 deportováni do terezínského ghetta. Ida a Věra zde přežily celou válku, zatímco Lev Gans se ocitl v transportu do Osvětimi. Posléze uprchl z pochodu smrti a za dramatických okolností se dostal do Prahy. Po roce 1948 prarodiče čelili nálepce „buržoazní“ rodiny a pracovali v podřadných povoláních. Matka Věra byla vyloučena ze studia přírodovědecké fakulty a pracovala na Nákladovém nádraží Žižkov. Teprve v 70. letech mohla vystudovat VŠCHT. Martin Polák se přes vynikající výsledky u přijímacích zkoušek napoprvé nedostal na medicínu a rok strávil v tzv. nultém ročníku. Lékařskou fakultu absolvoval roku 1985 a nastoupil v nemocnici v Příbrami, kde působil více než třicet let. V 90. letech se angažoval v aktivitách lékařských odborů za zvýšení platů lékařů. Stal se členem židovské organizace B‘nai B‘rith. Od roku 2019 je primářem interního oddělení nemocnice v Mladé Boleslavi.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
