„Nemám na to opravdu dobré vzpomínky. Spíš to bylo období velkého strachu, protože v našem domě bydlel tatínkův kolega učitel Janáček a ten se zapojil do protinacistického hnutí a údajně tam měl skrývat parašutistu Valčíka. Co já si tak pamatuju, tak jsem byl u nich na naávštěvě a krátce poté, co jsem odešel, přijelo gestapo, pana učitele Janáčka a jeho manželku, která byla rovněž velice krásná, byla to baletka městského divadla, tak je odvezli a popravili.“
„Jednou v noci byl nálet a zrovna ty bomby padaly na domy v Nerudově ulici, co jsou domy po levé i po pravé straně postaveny znova. Nám padla bomba asi 100 metrů od domu do garáže, byl tam kráter asi tři metry hluboký. To byl takový tlak, že jsme se drželi zábradlí, abysme ze čtvrtého poschodí sešli do sklepa. Přitom i zamčené dveře od balkonu to vyrazilo. Doma jsme měli proti sobě v kuchyni dvě skříně a ty byly skácené a uprostřed kuchyně. Udělaly takový stan."
„Divili jsme se, že když dokázali vyvraždit celé vesnice, že nevzali cugrunt celý barák a nepopravili nás. U nás když někdo zazvonil, bydleli jsme ve čtvrtém poschodí, tak mě máma vzala do náruče a šli jsme na balkon, že bysme to skončili. Abysme se mezi tyhlety německé pochopy nedostali."
Jaroslav Plíšek se narodil 27. května 1937 v Josefově, odkud pocházela jeho maminka, švadlena. Tatínek se živil jako učitel matematiky a kreslení. Pamětníkův jediný sourozenec zemřel jako kojenec na zápal plic. Dětství prožil v Pardubicích. Z válečného dění si uchoval vzpomínky obzvláště na období heydrichiády. Po gymnáziu studoval dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické a poté přešel na Pedagogickou fakultu v Plzni, kde získal titul promovaný pedagog. Dvouletou vojnu strávil v Mikulově. V roce 1961 se oženil a s manželkou vychovali dvě dcery. Během své pedagogické kariéry vystřídal několik škol v současném Pardubickém kraji. Jako zástupce ředitele a později ředitel působil v listopadu 1989 na škole v Pardubicích na Spořilově. Odtamtud odešel v šedesáti letech do penze. V roce 2022 žil v Heřmanově Městci.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
