MUDr. František Plhoň

„Představte si, že každý měl malou kartičku, na té bylo římské číslo a hvězdička nebo nic. To římské číslo znamenalo, že jednička je někdo z čistě dělnické rodiny. Dvojka byla ze zemědělské rodiny. Trojka znamenala mistr nebo předák, čtyřka úředník, pětka vysokoškolák, například právník nebo lékař. Šestku měli lidé z rodin drobných podnikatelů, sedmičku bývalí továrníci. Takže s jedničkou byl člověk přijat, i když neudělal přijímačky. Kdežto se sedmičkou, i kdyby je udělal excelentně, tak ho nepřijali. Když je udělal excelentně ten s pětkou, tak ho přijali. Když byla hvězdička, znamenalo to, že je v KSČ, a to byl hned o dvě kategorie výš. Tam to opravdu tak fungovalo. U těch přijímaček jsem sedával, ale o ničem jsme nerozhodovali. Tam se jen kladly otázky. Výběr dělali kádrováci. Tak se přijímalo na medicínu.“

„Těch zraněných bylo v Liberci čtyřicet osm a mrtvých devět. Z té první várky vím, že první byla operovaná nějaká sestra Livečková. Pracovala v nemocnici. Šla právě do práce a střelili ji do krku. Ta taky umřela. Tyhle jména si pamatuju, to si člověk pamatuje do smrti. Těch čtyřicet osm raněných tam leželo po sálech, na vozících i jen tak na zemi. Ti, kteří měli prostřelené ruce, trpělivě čekali. Taková solidarita byla. Nikdo neremcal, všichni to chápali. Později mi vyprávěli lidé z Děčína, že tam se nic nedělo. Že tam se lidé hlavně vrhli na obchody a začali kupovat mouku a sůl, že bude válka. To v Liberci neexistovalo, tam to lidi hodně chytlo.“