„Invazi jsem zažil na pláži, respektive na skalách. Jednadvacátého srpna ráno jsme vzali auto a odjeli jsme na takové malé parkovišťátko mezi skalami. Na silnici, která lemuje pobřeží. My jsme už tehdy jeli s českou vlaječkou, kterou jsme měli na střeše na nosiči, protože jsme už po cestě spali v autě. Všiml jsem si, že Francouzi po nás nějak divně koukají. Měl jsem tranzistorák a na krátkých vlnách jsem poslouchal Prahu. Vidím to jako dneska. Teď si představte, že jsem si pustil okolo desáté hodiny dopoledne jednu stanici a tam se popisovalo: ‚Sovětské tanky postupují od Kladna k Praze.‘ Já jsem zavolal přítelkyni a říkám jí: ‚Hele, podívej se, tady dávají nějakou hru z druhé světové války.‘ Tak jsme začali poslouchat, poslouchali jsme a poslouchali jsme a pak říkám: ‚To není možné. Tam se něco děje, tam se něco stalo.‘ Sbalili jsme se, odjeli jsme od vody a jeli jsme takzvaně domů. To znamená do rodiny.“
„Tam bylo nějaké obecné povídání a pak tam byla jedna věta. Nad ní se usmívám dodnes. Sice věta, cituji: ‚Politicky spíše negativní.‘ A druhá věta: ‚Zúčastnil se mimořádné směny na počest 14. sjezdu KSČ.‘ Na mimořádnou směnu nás povinně nahnali do práce v sobotu, takže nezúčastnit se nebylo možné. Když napsali politicky spíše negativní, tak jsem po nich chtěl, ať to konkretizují, protože jsem se v Crystalexu nijak neprojevoval. Nevstoupil jsem do žádné mládežnické tehdejší nové organizace, Svaz mladých, anebo jak se to jmenovalo.“
„Když přišly nějaké přiblblé dotazy, tak jsem velmi pozorně dával pozor, co mu na různé otázky budu odpovídat. Řeknu příklad. On chodil pravidelně se seznamem lidí, kteří požádali o výjezdní doložku. Řekl mi: ‚Co si myslíš?‘ Já jsem se podíval na seznam a říkám: ‚Jo, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý.‘ Takovýmhle způsobem jsem s tímhle člověkem komunikoval.“
Přišel do mé kanceláře, vytáhl průkaz a naznačil, že bude pravidelně docházet na kafe
Oldřich Pleštil se narodil 5. ledna 1946 v Liberci. Maminka Marie pracovala v mateřské škole a tatínek Oldřich vyučoval praktické činnosti na Vysoké škole strojní a textilní. Na základní školu pamětník docházel do Liberce a v roce 1964 absolvoval v Jablonci nad Nisou střední školu se zaměřením na zahraniční obchod. V letech 1964 až 1973 studoval v Praze obor zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Během studií se stal kandidátem Komunistické strany Československa a vstoupil do Svazu vysokoškolského studenstva Čech a Moravy. V roce 1968 uvažoval o emigraci do Švýcarska, ale nakonec se rozhodl zůstat. V období normalizace byl vyškrtnut z Komunistické strany Československa pro údajnou pasivitu. Živil se jako pomocný dělník u Pozemních staveb, ale vysokou školu mohl i nadále studovat. Po studiích nastoupil v roce 1973 na základní vojenskou službu v Sokolově. Sloužil v dělostřeleckém pluku a po vojně získal pracovní pozici expedienta v Crystalexu v Novém Boru. Poté přešel do Závodů průmyslové automatizace v témže městě, kde se později stal obchodním náměstkem. Státní bezpečnost ho v této době získala ke spolupráci, stal se agentem s krycím jménem Jarda. V roce 1992 přešel do německé firmy Varta, kde se později stal jednatelem. V roce 2012 odešel do důchodu. V roce 2023 bydlel v České Lípě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!